20. května 2013
Pomluvu nezastavíš. Stačí, aby dobrý drb někdo jednou vypustil do světa a šíří se rychlostí blesku. Proč (ne)máte být slípka?
1 / 3

Kdo nedrbe s námi, drbe proti nám! Především na pracovišti platí, že pokud se nezúčastňujete pravidelného drbání: kdo, kde a s kým, jste jaksi mimo a kolektiv vás buď decentně, nebo zcela bez okolků vyřadí. Copak jste si nevšimli, že kolem té upovídané kolegyně od vedle se neustále někdo točí a má obrovskou obec známých?

A naopak. Patříte-li k těm, kteří se hrdě kasají, že pomluvy nenávidí a sami neklevetí, jen těžko budete někdy patřit mezi oblíbené a zábavné společníky. Kvůli drbům však můžete mít i velké problémy. „Když jsem nastoupila do nové práce, skamarádily jsme se s kolegyní,“ vypráví pětadvacetiletá účetní Mirka z Prahy. „Jako většina ženských jsme si řekly i spoustu soukromých věcí. Později ale vyšlo najevo, že věci, které jsem jí o sobě řekla, poslala naprosto překroucené dál a zneužila mé důvěry. Od té doby jsem se jí nesvěřila ani se značkou své zubní pasty,“ říká Mirka, která od té doby od kolegyně zažívá ještě větší naschvály. „Za to, že jsem ji odřízla od jednoho zdroje drbů, kterým se dělala ve společnosti zajímavější, se mi teď mstí, jak může,“ povzdychne si.

Pomluvy, drby nebo klepy, ať už tomu říkáte jakkoli, lidé je zkrátka milují. Není se za co stydět. Přestože se drby netěší dobré pověsti, podle odborníků je to k nim přeci jen trošku nefér. Kromě toho, že jsou nevysychající studnicí informací, také utužují společenské kontakty, rozvíjejí verbální komunikaci a jazyk. Klevetění rovněž svědčí o zájmu o druhé.

Navíc jsou lidé, kterým nevadí dělat z vlastního soukromí věc veřejnou, daleko oblíbenější v práci a mají větší šanci na povýšení než tajnůstkáři a introverti. Chcete-li být součástí týmu, nesmí vám proto vadit „obnažovat“ své soukromí před druhými a také se o ně zajímat, což je jakési nepsané pravidlo drbárny. Chcete být šéfovi miláčci? Pak vězte, že pracovitost a zodpovědnost vám stačit rozhodně nebude. Zato pravidelná dávka drbů dělá zázraky! I šéf je jen člověk a chce být v obraze.

Každý člověk se zkrátka zajímá o soukromí jiných. Důkazem jsou koneckonců bulvární deníky a časopisy, kde se to drby jen hemží. Je to právě bulvár, který se prodává nejlépe a vydělává velké peníze a kterým si potajmu listují i zapřísáhlí intelektuálové. Také samotné hvězdičky pochopily, že nebudou-li se chovat tak, aby bylo o čem drbat, stanou se brzy mediálními nebožtíky. Jinými slovy: o kom se nemluví, jako by vůbec nebyl!

1 / 3