18. května 2013
Společné hodnoty ve vztahu aneb proč princové museli plnit tři úkoly, než dostali princeznu za ženu?
1 / 2

Představte si dva páry. První, Jan a Jana, jsou oba horolezci, jezdí spolu kempovat, stýkají se se společnou partou přátel. Jan věří v monogamní vztah jeden na jednoho, Jana nemá problém občas se „provětrat“ jinde. Pro Jana je důležitá naprostá důvěra a poctivost, Jana nad sebou i ostatními přimhouří oko, podle ní účel světí prostředky.

Druhý pár, Josef a Josefína, se nemohou shodnout ani na jednom programu pro volný čas, který by mohli trávit spolu. On je činorodý podnikavý typ, ona si nejraději čte doma. On se ve čtvrtek rozhodne, že v pátek pojede na víkend do Chorvatska na loď, ona se tři měsíce připravuje na cestu z Prahy do Krumlova. Josef i Josefína hluboce věří, že partnerský vztah je téměř posvátný a je potřeba o něj pečovat. Oba si velmi cení svobody, ale zároveň respektu vůči druhému.

Který z těchto párů bude podle vás po dvou letech vztahu šťastně spolu? A který po dvaceti? Jan i Jana budou nejspíš po dvou letech na vrcholu soužití, budou spolu trávit zábavný čas, na jehož průběhu se vždy hravě shodnou. Josef i Josefína budou možná i po dvou letech hledat společnou notu a učit se dát prostor tomu tak jinému protějšku – pokud spolu tedy vůbec vydrží. Ale zkuste tyto páry najít po dvaceti letech a zjistíte, že Jan i Jana jsou dost možná frustrovaní, odcizení, nebo rozvedení. Stále žijí stejným životním stylem, kempují, horolezčí a stýkají se s přáteli, ale každý s novým partnerem. Josef a Josefína budou žít každý svým životním stylem, ale respekt, úcta a láska mezi nimi budou za tu dobu vyzrálé a upevněné.
To proto, že partnerství nestojí na tom, co vidět je, ale na tom, co vidět není. Nestojí na shodném životním stylu, jak se často domníváme, ale na hlubokých hodnotách.

Princi, ukaž se
Společný životní styl vám možná pomůže k seznámení – ale jakkoli růžově to na počátku vypadá, pohromadě vás neudrží. Princové, kteří museli splnit tři často dost podivné úkoly, než dostali princeznu za ženu, nemuseli dokazovat jen svou odvahu, vytrvalost nebo chytrost. Správné splnění úkolu často pomohlo vynést na světlo právě princův žebříček hodnot. O těch princeznách, které se princů ptaly, kolik zlaťáků čítá jejich královská pokladna, či kolik kanců letos ulovil, se pohádky nevypráví. Ne že by snad takové princezny neměly šanci na happy end! Pokud se sejde princezna, pro kterou je největší hodnotou plná pokladna, s princem, pro něhož je nejvyšší hodnotou rovněž plná pokladna, velmi pravděpodobně spolu (a se stále plnější pokladnou) budou žít šťastně až do smrti. Ale to je nudná pohádka…

1 / 2