Sexuologické studie z roku 2011 a 2012 odkrývají zajímavé a celkem překvapivé srovnání. Z doby, kterou věnujeme sexu, připadá pouhá jedna desetina na soulož či orální sex. Zbylých devět desetin času, kdy jsme sexuálně aktivní, patří masturbaci. Rok od roku jsme víc a víc ochotní si přiznat, že masturbujeme. Jeden z průzkumů srovnával údaje z let 1993, 2003, 2008 a 2012. Zatímco muži s otevřeným přiznáním masturbace neměli problém nikdy, z žen jich onanii v roce 1993 přiznala jen polovina, v roce 2003 už dvě třetiny a loni „káplo božskou“ dokonce 78 procent žen!
V devatenáctém století a dřív by vám za onanii pouštěli žilou, nebo vás nařkli z devianství. Až Freud jako první vyslovil tezi, že masturbace je přirozená a neškodná – v té době to bylo celkem odvážné tvrzení, a tak Sigmund nebyl u měšťáků zrovna v oblibě (dlouho byl zapšklou pokryteckou společností odmítán). Dnes už samozřejmě víme, že masturbace nebezpečná není, ba naopak. Uvolní sexuální napětí, pomáhá nám objevovat vlastní sexualitu. Přináší radost. Na tom udělat si dobře není nic špatného – až na výjimečné případy, kdy těm závislým začne přemíra masturbace negativně zasahovat do života a stane se nutkavým jednáním...
Pojďme k věci!
Britská spisovatelka Caitlin Moran ve své knížce Jak být ženou píše: „Slovo masturbace zní, jako by to byla nějaká úchylka nebo exotická nemoc, ale tohle přece není nic znepokojivého nebo úchylného. Divný je i výraz ‚dráždit se‘, který zavání nebezpečím a agresí. ‚Honit si poštěváček‘ je holý nesmysl, kam by asi tak běžel? ‚Onanovat‘ zní těžkopádně a neosobně, jako byste točili klikou, abyste uvedli do chodu nějaký těžký stroj. To, co dělám já, je přece plné fantazie, jemné a něžné. Říkám tomu prostě TO.“ TO je trefné a perfektní! Dělat si TO má v sobě příchuť intimity, tajemství...
