24. dubna 2013
Máte diář popsaný do posledního řádku a své děti skoro neznáte? Zjistili jsme, jak v sobě odhalíte workoholika a co pak s tím.
1 / 3

Začalo to plíživě a velice nenápadně. Manžel získal práci, ve které chtěl zazářit. Sem tam zůstal přesčas, vzal pár náročných projektů, přišlo několik pochval… Potom bylo potřeba vzít víkend navíc, tak vždy ochotně kývnul. Občas si svůj džob přitáhl i domů a místo hraní s dětmi počítal náklady. V oboru už o něm věděli, jenže on chtět být lepší a lepší… Až po nějaké době zjistil, že ztratil kamarády a že posilovna, restaurace nebo výlet už mu byly cizí,“ vzpomíná 35letá Katka, jak si její muž uvědomil, že se z něj stal workoholik. Šlo tomu předejít? Zjistili jsme to.

Jak poznáme workoholika?
Sledujte jednotlivosti – má neustále plný kalendář a lítá ze schůzky na schůzku. Přemýšlí dopředu, baví se pouze o práci a pracuje i o víkendech. Plánuje si každou minutu a o dovolených má depky. „Jde převážně o člověka, který práci jako takovou, její tempo a množství povýšil ve svém životním hodnotovém žebříčku na první místo. Je to pro něj středobod jeho života, jeho existence. Nezná možnost odpočinku, dovolená mu nic neříká. Dokonce v krajních případech jdou stranou takové důležité věci jako rodina, děti, partner či dokonce partnerský intimní život,“ popisuje psycholog práce Tomáš Burian. A který rys typického workoholika by nám měl rozsvítit červenou kontrolku v hlavě? „Moment, kdy bez práce či akce jsou workoholici nervózní, náladoví, hádaví, často emočně přepjatí. Práce je jim milenkou, která uspokojuje jejich vnitřní a často nevyjádřené touhy. Ať jsou jakékoliv,“ dodává psycholog.

Postihuje workoholismus více muže, nebo ženy?
Dobrá otázka, na kterou byla ještě před pár lety jednoznačná odpověď – muže. „Ale dnes se toto číslo zvětšuje i u žen, které mají potřebu se osamostatnit či mužům něco dokázat,“ upozorňuje headcouch společnosti Mindsoft Aleš Kalina. Ženy si zkrátka s touhou po rovnoprávnosti do své duše stáhly i tuto nemoc.

1 / 3