14. dubna 2013
Pohlazení, objetí, držení za ruku. Doteky jsou pro nás sakramentsky důležité, nepodceňujte je...
1 / 2

Ve skutečnosti jsou doteky základní lidskou potřebou. Nemáme-li jich dostatek, může to vést k frustraci nebo dokonce depresím. Je zcela přirozené, že pokud někoho milujeme, máme potřebu se ho dotýkat a chceme, aby se on dotýkal nás. Leckdy mají objetí či pohlazení větší vypovídací hodnotu než konkrétní slova. Mohou utěšit, vzrušit, povzbudit, ale také zranit nebo dokonce zabít.

Zeptáte-li se osaměle žijících nebo starších lidí, co jim v životě nejvíce chybí, většina z nich odpoví, že to jsou právě doteky a blízkost druhé osoby. Takové zdánlivé drobnosti mají až zázračný vliv na naši psychiku a imunitu. Se silou dotyku pracuje řada terapeutických směrů, jako jsou akupresura nebo shiatsu. Nemusíte však studovat lékařské vědy, abyste dokázala pomoci. Doteky jsou především o intuici. Automaticky obejmeme plačící dítě, poklepeme po zádech kolegu, který potřebuje povzbudit, nebo chytneme za ruku člověka, kterého ovládl strach.

Šťastné děti
Magie doteku však začíná ještě před narozením. Všimněte si, kolik nastávajících matek si instinktivně hladí rostoucí bříško. Když se dítě narodí předčasně, je jednou z velmi účinných terapeutických metod tzv. klokánkování, kdy dítě leží v přímém kontaktu s nahou hrudí své matky. Právě pro kojence a batolata je dotyk jedním z nejdůležitějších vjemů. Hmat se ze všech smyslů rozvíjí nejdříve a děti jeho prostřednictvím objevují svět. Mazlení a hlazení, kterého se jim v dětství dostane, jim pomůže vytvořit si zdravou představu o nich samých. Skrze naše dotyky nabudou děti jistotu, že je milujeme, přijímáme a že svět, ve kterém žijí, je bezpečný.

Americký psycholog E. H. Erikson dokonce říká, že si dítě vytváří základní důvěru v lidi v poslední čtvrtině prvního roku života. Prožije-li ho v láskyplném prostředí plném dotyků, získá pro zbytek života základní důvěru v sebe sama. Jeho slova potvrzuje i jeden z nejnámějších českých pediatrů Josef Švejcar: „Žádného mazlení pro dítě v počáteční době jeho života není dost. Pocit bezpečí, které dítěti dává, zůstává mu pro celý život. Děti takto mazlené v prvém roce zachovávají si pocit bezpečí v dalším životě a podnikavost se smělostí je u nich nápadná ve srovnání s těmi, jimž se této citové podpory nedostalo.“

1 / 2