Situaci, kdy jeden z vás pláče, čelí jednou za čas každý. Tváří v tvář plačícímu člověku se rovněž chováme různě. Muži si s ženským pláčem často nevědí rady, připadá jim jako laciný prostředek k vydírání. Někteří dokonce horempádem opouštějí místnost, jen co první slza sklouzne partnerce po tváři se slovy: „Vrátím se, až přestaneš.“
Máte doma naopak chlapa, který vám dovolí slzami promočit novou košili od Hugo Bosse na rameni a bude vás hladit, cpát čokoládovými bonbony a utěšovat, že se všechno spraví, dokud mu neusnete v náručí? V tom případě jste objevila něco jako Ducha Llana Estacada. Takových moc není. Nejčastěji zastoupenou skupinou jsou muži, kteří z vašeho pláče nebudou nijak nadšeni, ale ve snaze ho zastavit si alespoň vyslechnou, co vás trápí, a pokusí se najít řešení. Nesmíte ovšem brečet dlouho. Jenže to se lehko řekne...
Jsme jiné
Podle statistik ženy pláčí v průměru pětkrát častěji (ačkoliv samozřejmě existují výjimky) než muži. Mají k tomu dokonce lépe vyvinuté slzné kanálky. Oproti mužům disponujeme výkonnějšími částmi mozku zodpovědnými za vnímání emocí. ‚Silnější‘ pohlaví kolikrát navrch svazují výchovné metody typu: „Chlapi nepláčou.“ Mimochodem – tento nesmysl je především středoevropským šlágrem (mění se to jen pozvolna), v jiných kulturách se tolik nerozšířil. V jeho důsledku se muži nejen staví do role tvrďáků, kterými ve skutečnosti mnohdy nejsou, a potlačováním emocí pracují směrem k mnoha komplikacím – k infarktu, mrtvicím a třeba i obezitě, protože stres pro změnu řeší jídlem, v horších případech i alkoholem.
Zjistěte, jaký postoj k pláči má partnerova rodina
Jestliže matka evidentně vydírá otce slzami, bude z toho partner podezírat i vás. A ruku na srdce – dejte si opravdu dobrý pozor na to, aby se neobával právem. Cílený pláč není pro vztahovou komunikaci dobrý pomocník. Pokud otec prohlašuje: „Správný chlap musí něco vydržet,“ a podobná hesla, ujistěte v soukromí muže svého života, že vám jeho slzy nevadí, jestliže k nim má důvod.
