24. března 2013
Proč dnešní doba nepřeje introvertům, přestože taková je skoro polovina populace?
1 / 3

Obývací pokoj, útulné osvětlení, několik šálků s horkou čokoládou, z nichž se přívětivě kouří. Kromě příležitostného slastného srkání, když se někdo napije, je slyšet už jen občasné šustění otáčejících se stránek knih. Až za hodinu či dvě se z křesel, gaučíků i překvapivých zákoutí na měkkých kobercích zvedají postavy, letmo obejmou ostatní nebo se jen po džentlemansku vytratí s tichým „dobrou noc“… Nejedná se o žádné setkání podivínů, jen o večerní zážitek v introvertně laděné rodině. Nikdo z nich, včetně dětí v pubertálním věku, se nenudil, ba naopak, byl to moment vrcholného společenského vyžití. Sdíleného ticha, smysluplně strávený čas.

Je smutným aspektem naší doby, že mnoho lidí při představě takto stráveného večera cítí rozpaky, nervozitu, nudu či dokonce iritaci nad tím, že se nemluví, nebuduje, nekomunikuje, tedy že se nikdo neprojevuje směrem ven. Pro většinu lidí je totiž vnější svět bohatší, zábavnější, pestřejší a hlavně důležitější než ten vnitřní. Nebo si aspoň myslí, že by měl být, protože tak jsme byli již od školních let vedeni. Nutí se k takovému postoji i přesto, že velká část z nich mezi introverty, tedy lidi, kteří nevyhledávají stimuly z vnějšího světa, nejspíš patří.

Prosaď se!

Každé dítě, které prošlo školním systémem, ví, že je lepší být vidět, slyšet, hulákat s ostatními, družit se a být společenský. A to i přesto, že to, co říká, není zas tak přeborné, to, co ukazuje na odiv, není zas tak výjimečné a ve společnosti – třídě, do které se musí integrovat, ho upřímně zajímá jeden nebo dva kamarádi. Učitelé již tradičně v průzkumech opakovaně hodnotí jako lepší studenty extrovertně laděné děti, přesto, že introverti mají v průměru lepší známky. Rodiče moc dobře tuší, co si doba žádá k tomu, aby jejich ratolest mohla uspět, a vedou své děti téměř slepě k extrovertnosti, i když mnoho dětí je bytostně introvertních. „Musíš se projevit!“ „Narovnej se a jdi si to s tím chlapečkem vyřídit!“ „Bojuj za sebe!“ „Když tě praštila, tak jí to vrať.“ „Utíkej si hrát s těmi novými dětmi!“ To jsou rady a postoje, které vštěpují svým dětem už na pískovišti.

1 / 3