Naše drahé polovičky jsou zvláštní živočišný druh. Ne nadarmo se říká, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. My ženy máme potřebu si s partnerem povídat a zvídavě se ho vyptávat na jeho myšlenkové pochody. Ale pozor! I kdyby vás svrběl jazyk sebevíc, na tyhle otázky rychle zapomeňte!
1. Kterou sukni si mám vzít?
Otázka se nemusí týkat pouze výběru sukně, ale jakékoliv volby mezi dvěma možnostmi. Svého drahého postavíte před složité rozhodování, jemu samotnému je jedno, co si obléknete, pravděpodobně by neměl námitky ani proti pytli od brambor. Má rád vás, ne vaše sukně. Ale položením této otázky mu způsobíte velké trauma. Ví, že ať odpoví jakkoliv, nebude to dobře. „Tak třeba modrou,“ odvětí a vy samozřejmě budete hledat důvod, proč neřekl tu červenou. Jsem v ní tlustá? Nesluší mi? Ponoříte se do nejrůznějších pochyb, které nakonec vybublají ve vlnu dalších vyčítavých otázek.
2. Na co myslíš?
Díváte se s drahým na film a všimnete si, že místo na obrazovku hledí do prázdna. No jistě, jste zvědavá, co se mu se honí hlavou, tak se zeptáte. Co čekáte, že odpoví? „Ehm... na nic.“ Cože? Na nic? To není možné, na něco myslet musí, prostě musí! Protože každý na něco myslí. Nějaké ‚nic‘ vás nemůže uspokojit, takže se ptáte a ptáte, dokud vás partner nemá chuť poslat někam. V nejhorším případě to i udělá. Kdyby vám chtěl říct, co je pro něj momentálně důležitější než polonahý Tomáš Hanák, jistě to udělá i bez vašeho ptaní.
3. A proč?
Na něco se svého muže zeptáte. Jasně vám odpoví. Buď ano, nebo ne. Pokud odpoví jinak, než vy sama očekáváte, následuje typické „a proč“. Prostě chcete znát důvod, proč není naladěn na stejnou vlnu jako vy. Jenže třeba váš miláček nemá žádný důvod, jednoduše to tak cítí, něco se mu nechce a už vůbec se mu nechce vymýšlet nějaké argumenty, kterými by vás umlčel. Pokud budete používat tuto zákeřnou, i když zdánlivě nevinnou otázku často, zaděláte si na obraz šťouravé slepice, se kterou nehodlá žádný muž mít trpělivost.
