Znám ze svého okolí pár, kde spolu dvojice žije víc než deset let. Paradoxní je, že za tu dobu se asi pětkrát rozešli a po každém rozchodu říkají to samé: „Teď už je to vážně definitivní.“ Většinou je to definitiva na pár týdnů, pouze druhá v pořadí trvala půl roku. Aby se pak Pavla a Milan zase dali ‚definitivně‘ dohromady.
Proč se lidé vracejí tam, kde se zlobili, trápili, kde měli pocit, že to nefunguje? Proč chtějí znovu otevírat dveře, které jednou zavřeli? Je možné prožít šťastný život s někým, s kým jste se jednou, dvakrát i třikrát rozešla, nebo si kopete pořádnou jámu? Podle psychologů na to neexistuje jednoznačná odpověď. Lidé se do starých vztahů navracejí z nejrůznějších důvodů. A nejen do starých vztahů, leckdy také do původních manželství. Znovu se vezmou a třeba i znovu rozvedou, jako se to stalo například rodičům herce Jiřího Mádla.
Nejčastěji mají lidé pocit, že problém, který je předtím trápil, vyřešili, byť je k tomu někdy potřeba i několik let. Druhý důvod bývá ten, že zkrátka nezvládají samotu a že časem při poznávání jiných lidí zjistí, že ten, s kým se právě rozešli, byl/a stejně nejlepší a že bez sebe nemohou být.
„Z mé praxe znám také případy tzv. plně neprožité lásky. Jde o to, že jeden z páru například musel odjet, vztah se nestačil rozvinout, zkazit, nechtěně skončil na vrcholu. Na takový vztah se také vzpomíná jako na lásku až za hrob, kdy si partnera přehnaně idealizujeme, jako jsme to viděli například ve filmu Titanic,“ říká psycholožka Martina Tichá. Dokonce se k sobě občas vracejí i ti, kteří spolu prožili jen krátký románek. A psychologové znají i případy, kdy se dvojice dávají dohromady proto, aby jednou provždy prozřely a uvědomily si, že s tímto člověkem opravdu ne, že rozchod byla ta nejlepší věc, kterou kdy udělali.
