Nasedám do auta, když se mě babička zeptá:?„A nechceš vejce?“ Já nato zahanbeně špitnu: „No, já vlastně nevím, musím se zeptat, jestli potřebujeme.“ Inventář potravinových zásob totiž v hlavě nenosím já, ale můj přítel. Téměř denně se tak večer vracím do bytu provoněného úžasným jídlem, které si druhý den vezu hrdě do redakce. Je vám tahle situace povědomá a libujete si nad tím, že kromě práce ve firmě nemusíte ještě obstarávat teplé večeře a kompletní domácí servis?
Anebo naopak žijete s mužem, který ochotně vyluxuje maximálně sáček od chipsů, jejž jste mu předtím strčila přímo pod nos? V každém případě byste o uspořádání rolí u vás doma měla trochu popřemýšlet. Jestli usoudíte, že o vzájemné spokojenosti nemůže být řeč, přepněte na jiný program. Přesně tak to udělalo už mnoho žen před vámi.
„Jako hadr na holi?!“
„Nemám s tím nejmenší problém, vracím se z práce o dost dřív než Eva. Pokud zrovna nejdu na trénink nebo si něco nedomluvím, přijde mi normální, že uvařím nebo trochu poklidím. Byl by nesmysl, aby po nocích vyvářela, zatímco já trávil celé odpoledne s nohama nahoře. Takhle na sebe máme aspoň víc času a společný večer si v klidu užijeme. Beru to tak, že kdybych chodil pozdě domů já, role by se normálně prohodily,“ vysvětluje známým můj drahý a ušklíbne se: „Vlastně existují tři věci, které dělat nikdy nebudu: žehlení, praní a zalévání kytek!“ Proto se jich ujímám já. A zbytek? Do toho se pustil ochotně sám. Ze začátku mě sžíraly výčitky a pochybnosti, že přes týden naší domácností proletím jako duch a že k chlapovi vařečka nebo „rejžák“ na podlahu prostě nepasují. Navíc delší dobu trvalo, než si na náš styl soužití zvykli ti nejbližší. Kdykoliv jsme třeba o víkendu dorazili k jeho rodičům na kafe, hovor se pokaždé stočil k otázkám typu: „Tak co jste měli dneska k obědu? A kdo vařil?“
Když se k „potupnému činu“ přiznal partner poprvé, sjela mě jeho matka jedovatým pohledem a otec se škodolibě rozchechtal. Potom se rozčílil a několikrát pro sebe zalamentoval, že to tedy jejich syn dopracoval, když „lítá za plotnou jako hadr na holi!“ Jenomže jejich názorová barikáda vzala brzy překvapivý obrat. Moje potenciální tchyně totiž sama mezi řečí uznala, že muž v zástěře není úplně od věci a že by občasnou výpomoc od svého protějšku taky sem tam uvítala! „V čem tenhle problém vězí? Kde je psané, že se o práci nemůžou partneři podělit metodou: když tu zrovna není jeden, nastoupí druhý?!“ kroutila jsem hlavou pro změnu já.
Za pár dní mi záhadu pomohla rozřešit maminka jedné z mých kamarádek: „Neumím si ani představit, že bych odjela jen na pár dní pryč! Skoro celý den kmitám v kuchyni. Pak mě čeká hora špinavého prádla… Najednou je venku tma a já mám pocit, že jsem nic nestihla, i když jsem se prakticky vůbec nezastavila. Jenže kdo by to všechno za mě udělal? Manžela po těch letech, kdy si sám neuvařil ani čaj, přece nutit nemůžu. Myslel by si, že jsem se najednou zbláznila,“ vzdychne a já si poprvé v životě všimnu její unavené, vrásčité tváře, která vypadá mnohem starší, než ve skutečnosti je…