Zklamání. Právě tak by se dalo nazvat to, co cítíte, když zjistíte, že váš vztah už nemá „šťávu“. Že se sice máte rádi, ale jak už to pár týdnů či měsíců vypadá, zabředli jste do pořádně nudného stereotypu. Den za dnem a víkend za víkendem běží stejně. Víte, že sobotní dopoledne strávíte v supermarketu, pak uvaříte oběd, odpoledne možná procházka s dětmi, možná návštěva známých, možná úklid bytu. Večer u televize, pak spát. Bez milování. Už totiž po sobě netoužíte tak zvířecky jako na začátku. Toužíte jen ]tak, že vám stačí vedle sebe usínat. Objímat se. Držet se za ruce. Jenže taky cítíte, že spolu nejste dvacet třicet let, aby sex nebyl ve vztahu nikterak důležitý. Asi byste ještě měli dovádět, dětsky a s trochou fantazie, ne si to jen odbýt. Jenže na to nemáte sílu. Podněty.
Scénář je vždy podobný
Jana se s Romanem poznala před devíti lety. Zatímco z jeho strany šlo o lásku na první pohled, Jana potřebovala čas. Poprvé se milovali dva měsíce od seznámení. Bylo to krásné. „Roman byl první mužský, se kterým jsem pravidelně zažívala orgasmus. Byl pro mne svým způsobem ‚jistotou‘. Když si zpětně vzpomenu na naši první dovolenou, víc než krásy jižních Čech nás zajímalo, jak kvalitní je hotelová postel. Běžně jsme měli sex dvakrát třikrát denně. Pamatuji si, že nebyl problém zastavit někde na polní cestě nebo v lese a...,“ vzpomíná Jana.
Doba vášnivého sexu však trvala jen dva roky. Postupně se pauzy mezi milováním prodlužovaly a dnes jsou Jana s Romanem rádi, když se v posteli sejdou jednou za měsíc. Většinou jsou prodlevy ještě delší.
„Máme oba náročnou práci, budujeme dům, a navíc je logické, že počáteční vášeň vyprchala,“ říká s trochou smutku v hlase Jana a rovnou dodává: „Zpočátku jsem si myslela, že za nechuť k sexu může antikoncepce, tak jsem ji vysadila, ale nic se nezměnilo. Radila jsem se se svou gynekoložkou, a ta nám doporučila, ať uděláme ze sexu pravidelný rituál. Ať třeba každou sobotu otevřeme lahev vína, nebo zajdeme do kina, přestaneme myslet na práci a věnujeme se pouze jeden druhému. Ani to ale nezabralo. A tak jsme tam, kde jsme. Milujeme se zcela výjimečně. Roman by zřejmě chtěl častěji, ale já na rozdíl od něj nedokážu z hlavy během vteřiny vypustit všechny starosti. V podstatě vedle sebe v tuto chvíli žijeme jako bratr a sestra.“
