Jakmile se přiblížíte, rozjedou se nezadržitelné řetězce představ. A co teprve, když prolomíte důvěrnou zónu. V mužské hlavě to díky vám víří v šílených obrátkách, i když podle výrazu tváře máte pocit, že mluvíte s šachistou. Žádný obraz ale není dost dobrý, žádná představa, žádné přirovnání. Každý pokus pochopit, co znamená ten podivný pocit v žaludku, selhává. Zastavit je ale nemůžeme a bez nich by se nikdo z nás v tom citovém zmatení už vůbec nedokázal vyznat. Tak schválně:
1. Jak pozná, že se zamiloval: „Obrubníky a stíhačky mají vaše oči.“
A pak přijde ten okamžik, kdy se zmnožíte do milionů a obsadíte svět. Vědci vám budou vyprávět o hormonech, feromonech a endorfinech, na základě grantu provedou výzkum a zvěstují, že muž se zamiluje přibližně po sedmi vteřinách – ale tím se vůbec nezatěžujte. Podstatu věci znají spíš básníci. Může to trvat sedm vteřin nebo sedm let, ale jakmile se rozsvítí kontrolka ve tvaru srdce, není čas uvažovat.
Zamiloval jsem se třikrát a vždycky se to podobalo psychiatrické diagnóze. Stačí zavřít oči a hned se rozjede film s jedinou herečkou. Bolí to, protože na film si nemůžu sáhnout. Podívám se na zubní kartáček a vidím vaše lýtko, šlápnu do kaluže a vy se zasmějete. Jste čočka, ve vás se spojuje všechno, co znám, a ještě víc toho, co neznám. Protože vy mě zachráníte, vy mě poučíte o životě a přemůžete smrt, padám na dno propasti s vaší tváří, jo, asi jsem se zamiloval. Jenomže zamilovat se je jen slovo, a když mám kliku, dopadnu na dno vaší existence a objevím tam sám sebe. Potřebujete víc reality? Co třeba žádost o vaši ruku?