12. února 2013
Ne, nemáme na mysli ten mayský, jehož konec stejně jako přes něj předpovězený konec světa většina z nás přežila. Myslíme ten, který znali a slavili ne indiáni, ale naši (pohanští) předkové a jehož magie nám může být užitečná i v současnosti.
1 / 5

Zřejmě jste už všichni slyšeli, že řada svátků, které dnes slavíme jako křesťanské, měla původně význam jiný. Naši pohanští předkové je ještě před příchodem křesťanské víry zasvětili jejich přírodním bohům. Z této pohanské víry nám dodnes zůstaly nejen jisté zvyky, ale třeba také názvy – například Hromnice původně souvisely se slovanským hlavním bohem hromu a blesku Perunem. A protože na našem území žili kromě Slovanů původně i Keltové, jejich zvyky, tradice a obecně tedy náboženství má mnoho společného.

Keltské pohanské svátky
Když se řekne pohanské svátky, asi vás napadne jarní (20. března) a podzimní (21. září) Rovnodennost či zimní (21. prosince) a letní (21. června) Slunovrat. Kromě nich slavili Keltové ještě čtyři další důležité svátky, které se dochovaly na našem území, i když ve změněné podobě dodnes.

Keltský rok začínal Samhainem, jenž se slavil 1. listopadu, který dnes spadá na křesťanský svátek Všech svatých a je podobný našim o den pozdějším ‚Dušičkám‘. 1. až 2. února slavili Imbolc (naše Hromnice). V noci z 30. dubna na 1. května se slavil Beltine (naše Pálení čarodějnic). A 1. srpna následoval svátek Lughnasad (něco jako Dožínky). Pojdme si svátky a jejich význam, stejně tak způsob, jakým v nich můžete ‚čarovat‘ i dnes, představit blíže.

1 / 5