Slečna Kateřina (23) z Prahy bývala veselá a bezstarostná. Na všem našla něco dobrého a na život nahlížela z té lepší stránky. Přesto, nebo možná právě proto se nyní potýká s výčitkami svědomí, které jí změnily život v peklo.
„Nikdy bych nevěřila, jak se může život v jedné jediné chvilce změnit. Bývala jsem smíšek. S ničím jsem si nedělala problémy, všechno se mi zdálo jednoduché. Teď je ze mě troska. A nejhorší je, že to odnesla moje nejlepší kamarádka. Holka, která na mě spoléhala a kterou jsem strašně zklamala. To já jsem měla umřít, ne ona!...“ přesvědčuje nás Kateřina a hned pokračuje: „Kdybych byla jen trochu spolehlivější, mohla moje Maruška teď sedět vedle mě.“ Kateřina se rozpláče a pokračuje až po chvíli vzlykání. „Na ten den nikdy nezapomenu. Už ráno tak nějak divně začalo. Kdybych byla tušila, jak všechno skončí, vůbec bych nevylézala z postele!“ tvrdí Kateřina a váhavě se pouští do líčení událostí, které vedly až k tragickému konci.
Dvě nerozlučné kamarádky
„S Maruškou jsme byly kamarádky už od základky. Později jsme vystudovaly střední a nakonec se z nás staly kolegyně v práci. Obě jsme získaly místo jako zdravotní laborantky v jedné velké nemocnici. Nebylo to nic moc, ale nám stačilo ke štěstí, že si můžeme povídat nebo společně mlčet. I na obědy jsme chodily spolu a na nějaké to rande většinou také. O kluky jsme nouzi nikdy neměly,“ vzpomíná Kateřina a přiznává: „Dost jsme ty známosti střídaly. Prostě jsme si chtěly užívat, co na tom? Vždycky večer jsme se sešly na pokoji – bydlely jsme obě na svobodárně, abychom měly klid od starostlivých rodičů, a hrozně jsme se nachechtaly!“ Soulad mezi nerozlučnými kamarádkami ale skončil, když se Maruška zamilovala do chlapce, kterého potkala náhodně na chodbě nemocnice.
