Máte vztah, o kterém si myslíte, že je výborný, ale najednou se ve vašem revíru objeví škodná. Kolegyně, stará kamarádka, bývalá přítelkyně, která má jediný cíl – pokoušet vašeho přítele bez ohledu na fakt, že je zadaný. Máte dvě možnosti: buď trpně čekat, jak všechno dopadne, nebo vyrazit do boje. Taktiky jsou nejrůznější, pravidla minimální. Zeptali jsme se šesti žen, které se ocitly v obdobné situaci, jak ji řešily, a zhodnotili pro vás jejich strategie z hlediska úspěšnosti.
„Ukázala jsem, že se bez něj obejdu.“
„Můj o dva roky mladší přítel se po intenzivním ročním vrkání rozjel. Najednou náš vztah nebyl zázrak, ale šedivá nuda. Nemluvil o tom, ale bilo to do očí. Jeho samostatných akcí přibývalo, objevovali se zapomenutí známí a hlavně staré dobré kamarádky, spolužačky, kolegyně. Party, časté odjezdy za město pro inspiraci – všechno samozřejmě beze mě. Docvaklo mi brzo: neužil si a má strach, že mu něco utíká. Navíc jedna z těch kamarádek se v jeho vyprávění objevovala podezřele často. Nemělo smysl čekat, až se vybouří, na to jsem příliš ješitná a bojovná. Obvolala jsem proto všechny staré milence a nechala se zvát na víno a na večeře. Přítelovy telefonáty jsem zvedala zásadně ve společnosti jiných mužů nebo si doma hlasitě pouštěla hudbu a tvrdila, že jsem v klubu a že ho vůbec neslyším. Objevovala jsem se v jeho teritoriích, vždycky obklopena veselými kamarády. A dávala jsem si záležet, aby mě viděli partnerovi známí, kteří mu jistě všechno zatepla donesou. Dělala jsem všechno, co jsem si kvůli němu odpírala. Byla jsem na něj milá, ale dávala jsem najevo, že je mi jeho přítomnost nebo nepřítomnost v podstatě stejně příjemná. Byl to risk, ale vyšel.“
– Andrea, 26 let
Úspěšnost: 80 %
Občasné dráždění partnerovy ješitnosti a loveckého pudu vždycky zabere. Časem vás ale může unavit. Oba.