6. února 2013
Málokdo považuje sex za cosi nepříjemného. Je ale rozdíl ho milovat a nemoci bez něj žít!
1 / 3

Lidí závislých na sexu stále přibývá. Podle posledních studií je „nemocný“ každý desátý dospělý Američan, podobná situace je i na starém kontinentu. V Německu dokonce situace dospěla tak daleko, že po vzoru klubu anonymních alkoholiků byly založeny spolky anonymních sexoholiků. Návštěvníci takových sezení se učí, jak se častému sexu vyhýbat. Odborníci jsou nekompromisní. Stejně jako u alkoholu pomůže vyléčit závislost na sexu pouze absolutní abstinence.

Život je hra
Terezin manžel Petr je závislý na sexu. Oběma je osmadvacet a žijí se svými dvěma dětmi pár kilometrů za Prahou. Petr, který vlastní svou finanční společnost, se svou závislostí bojuje už tři roky. Od začátku manželství měl sto dvacet šest milenek. Tereza nyní pracuje jako poradkyně – právě v oboru sexuální závislosti.

„Petr mě podváděl od samé chvíle, kdy jsme se seznámili. Trvalo mi pět let, než jsem to zjistila. Jakmile se všechno provalilo, cítila jsem se doslova jako blázen. Kvůli dětem a rozjetému podnikání jsem od něj ale nedokázala odejít,“ vypráví Tereza. Jakmile psychologové stanovili Petrovu diagnózu, přidělený poradce mu přikázal, aby se ve své mysli zbavil všech ‚bokovek‘. Dal mu na to pouhých pět dnů. Strávil je přemýšlením a tím, že si v mysli přehrával svou minulost. Ke všemu si dělal poznámky.

„Po čtyřech dnech za mnou přišel s tím, že mi musí něco říct. Poslouchala jsem snad nekončící seznam jmen, mezi kterými jsem zaznamenala i dost svých kamarádek. Zamrazilo mě. Cítila jsem se, jako by mi někdo dával jednu ránu za druhou. Chtělo se mi ho zabít.“ Přesto Tereza sebrala všechny síly a donutila svého manžela ještě k jednomu kroku. „Musel jsem si vzpomenout i na místa mých úletů a na polohy, které jsem s tou kterou ženou dělal,“ vzpomíná Petr. „I mně samotnému dělalo problémy říkat všechny tyhle věci nahlas. Když jsem však skončil, měl jsem neskutečně silný pocit určitého druhu osvobození. Znamenalo to pro mě první přiznání: ‚Ano, jsem závislý na sexu. Jsem nemocný. Ale chci s tím něco udělat.‘“

Tereza pochopitelně nedokázala předstírat, že se nic nestalo. Nesnášela jakékoli partnerovy dotyky. Sex nepřicházel v úvahu. „Trvalo to několik týdnů. Pak přišel den, kdy Petr prošel testem na detektoru lži. Věděla jsem, že nás může úplně rozdělit, pokud se ukáže, že manžel pořád lže. Stačilo, aby řekl špatně jednu větu, a byla jsem rozhodnutá podat žádost o rozvod.“

1 / 3