3. listopadu 2010
 | 
Foto: profimedia.cz
Únava ani nemoc nedokáže zmenšit její chuť na sex. A tak musí za manžela občas zaskočit milenec.
1 / 2

Budíček chvíli po páté, ranní spěch a rozvoz dětí do školky a školy. V práci stres, odpolední nákupy a povinnosti okolo domácnosti. Kdo by měl po každodenním kolotoči nikdy nekončících starostí chuť na milostné cvrlikání!

Většina Miluščiných kamarádek si stěžovala na neustálé obtěžování svých partnerů a manželů: „Pořád se jim chce, nikdy nejsou unavení!“ Miluška se potýkala ale s naprosto opačným problémem, a tak nářky svých přítelkyň nedokázala pochopit. Ona se na sex těšila. Vyžadovala ho. Potřebovala. Bez intimních chvilek ji rozbolela hlava a nedokázala se soustředit. Sex byl pro Milušku život­ní potřebou, jako je dýchání nebo spánek. 

„Nemyslete si, že jsem nějaká posedlá nymfomanka. To tedy ne. Prostě mám sex ráda a potřebuji ho. Jsem na tom jako většina chlapů. Jenže o nich se mluví jako o pořád-ných samcích a jejich potřeby jsou brány jako samozřejmost. A ženská? Ta hned je podezřívaná z nějaké úchylky nebo co!“ rozčiluje se jen tak naoko sympatická a pohledná osma­třicetiletá Miluška a pokraču­je: „Když to večer nemám, druhý den jsem jako praštěná. Všechno mi padá z ruky, na nic se nesoustředím a práce mi nejde od ruky. A kdybych měla zůstat bez sexu nedej bože dva dny nebo i tři, dostanu migrénu jako hrom. Hrůza!“ Miluška pracuje jako dispečerka na dráze a v práci si nemůže chybu nebo nepřesnost dovolit. Na jejím soustředění závisí životy mnoha lidí. Víc nám odmítla sdělit, prý aby ji šéf nevyhodil…

S manželským sexem to jde z kopce

„Když jsme se s manželem brali, cukrovali jsme několikrát denně. Občas mi to šlo dokonce i na nervy, a to je u mě co říct!“ vzpomíná Miluška a upřesňuje: „Jenže po pár letech mu to zevšednělo a začal být líný. Já už se na tu hezkou chvilku těším celé odpoledne, vlastně bych bez ní ani nemohla usnout, ale on ne! Nejdřív musí dokoukat televizi, potom se zamkne na hodinu v koupelně. To začal dělat, když jsem se párkrát za ním vloupala a povalila ho do vany… Byla to legrace! No, a když konečně vleze do postele, začne s výmluvami, že ho bolí hlava. Že má v práci moc starostí. Že nemáme peníze. Že nás slyší děti. A teď dokonce, že je bio 3 zátěž a to se prý nesmí nic dělat. No nenaštvalo by vás to?“

1 / 2