2. listopadu 2010
Svěřily jste se Cosmopolitanu, jestli váš přítel zuří, když vyhráváte, nebo vás naopak ze všech sil povzbuzuje.
1 / 2

Skoulela jsem s ním kulečník
„Můj přítel vášnivě rád a zatraceně dobře hraje kulečník. Rozhodl se, že mě ho naučí. Radil mi s každým šťouchem a s lehkou převahou chválil za každý povedený bod. Jednou jsem nad ním ale nečekaně vyhrála. Když jsem začala jásat, okamžitě sklidil koule, zaplatil za stůl a šli jsme domů. Skoro nemluvil a já jsem se o svém úspěchu už nesměla ani zmínit, natož se radovat. Kulečník jsme spolu od té doby ještě nehráli.“
Jana, 27 let, Havířov

Byl na ni pyšný
„Mám spolužačku Martinu a jen jednou v životě jsem jí záviděla, zato pořádně. Pozvala mě na své divadelní vystoupení a byla naprosto skvělá. Zpívala, tančila a hrála pantomimu takovým způsobem, že jsem z ní byla úplně nadšená. Naklonila jsem se k sousedovi v řadě a povídám mu: „Vidíte, jak je ohromná?“ A on hrdě prohlásil: „Jo. Je nádherná, je to moje ženská a já jsem na ni pyšný.“
Tereza, 24 let, Praha

Vztekal se, že já umím
„Můj přítel je ve všech oblastech stejně dobrý nebo lepší než já. Chybí mu jenom nadání na jazyky. Vzhledem k tomu, že jsem se několik let živila jako učitelka angličtiny, neprozřetelně jsem mu nabídla lekce. Okamžitě se ukázalo, že se nedokáže smířit s faktem, že je v něčem horší. Jakmile špatně vyslovil slovíčko nebo chybně zformuloval větu, vztekal se, nadával a práskal učebnicí. Hádky z vyučování se pak přenášely i do našeho soukromí. Po pár týdnech jsme v zájmu našeho vztahu museli s vyučováním přestat.“
Dana, 26 let, Brno

1 / 2