Pohledná a atraktivní Alice neměla v lásce nikdy moc štěstí. Zatímco její méně pohledné kamarádky jsou už dávno vdané nebo alespoň zadané, ona stále hledá toho pravého. Přitom rozhodně nelze tvrdit, že by na muže měla nějaké přehnané nároky. Nehledá ani bohatého, natož nějakého krasavce nebo intelektuála. Podmínkou není ani abstinence, a dokonce by budoucí partner nemusel vlastnit byt. Prostě Alice touží po lásce a porozumění, ale i to je zřejmě víc, než může od života žádat…
„No ano, zatím každý kluk nebo chlap, se kterým jsem chodila, dával přednost koníčkům, kámošům nebo vlastnímu pohodlí. Snad toho nechci tak moc, když si představuji, že víkend a dovolenou budeme trávit společně!“ rezolutně tvrdí Alice a hned pokračuje: „Který chlap by vydýchal, kdyby mu ženuška každý večer odešla na jedno točené… A kterému by se líbilo, kdyby jeho slečna běhala celé odpoledně po hřišti a kopala do mičudy? A kdo by chtěl dívku bez zaměstnání, peněz a s dluhy… Tak na takové chlapy jsem zatím natrefila já…“
Nehledám boháče ani krasavce
Alice upozorňuje, že přestože má jen střední školu, není rozhodně hloupá… Umí dva jazyky a pracuje v cestovní kanceláři, kde jsou na ni kladeny celkem vysoké nároky. Za to ale vydělá dostatek peněz, aby nemusela být na nikom závislá. Může se proto soustředit na hledání partnera, který by ji zahrnul láskou a nikoli jen hmotnými statky. Ve svých pětatřiceti letech by si to, jak sama říká, už konečně zasloužila… Po dalším neúspěšném vztahu se Alice rozhodla vzít osud do svých rukou a nechala si poradit od odborníků… Zaplatila si konzultaci u renomovaného psychologa a také vyplnila několik psychologických testů. Podstoupila hypnózu, zúčastnila se seznamovacího víkendu a odpověděla na několik inzerátů.
