Ony touží po dítěti. Oni také chtějí dítě, v tom panuje shoda. Už před nějakou dobou se společně dohodli, že „začnou na miminku pracovat“. Jenomže jak se ukázalo, počít dítě nejde tak rychle, jak si mysleli, že půjde. První měsíc… Nic. Druhý… Také nic. Třetí… To samé. Ačkoli lékaři tvrdí, že se nemají znepokojovat, ony to těžce nesou. S každým dalším negativním těhotenským testem vyhozeným do koše se zvyšuje nervozita, že něco není v pořádku. A také úpornost, s jakou se do dalších a dalších pokusů o početí vrhají. Měří, zkoumají, zapisují, pozorují se, znovu měří a do toho všeho nutí své partnery k sexu. Čím víc sexu, tím větší pravděpodobnost, že se početí podaří. Jak se k tomu staví muži, když pravidelně slyší důrazné: „Miláčku, mám plodné dny!“
Ze hry povinnost
Zpočátku většinou dobře. Touha po dítěti totiž rovná se víc sexu, o který si nemusí říkat. To v případě, že žijí s ne zrovna sexuálně náruživými partnerkami. Nebo že partnerky občas odmítají sex, protože bývají přepracované a unavené. Když ale začnou toužit po dítěti a snažit se o ně, sexu se věnovat musí, protože bez něj to nejde. Intenzivnější milostné hrátky se však mohou záhy omrzet. A to přesně ve chvíli, kdy se stanou více povinností než hrou. Kdy se z „co kdybychom“ stává „musíme“. Čeho je moc, toho je příliš. Někteří muži přestanou po čase houževnatou a vytrvalou snahu svých partnerek zvládat – jak po psychické, tak po fyzické stránce. Na veškeré náznaky, kterými je ženy upozorňují na své plodné dny, začnou být alergičtí, ať už se jedná o náznaky přímé či nepřímé. Výsledkem jsou pak rozepře, které mohou přejít v obviňování, výčitky a dokonce až v rozpad vztahu.
12. prosince 2017 19:00, aktualizováno
25. března 2019 17:49
