Potkala jsem kamaráda Alberta. Byl jako vyměněný. Prý se šíleně zamiloval. Do holky, se kterou byl před dvěma dny na drinku. Předtím se prý viděli jen jednou, poslali si pár nevinných e-mailů. Bývalá přítelkyně jeho kámoše to byla. Nicméně – chce si ji prý vzít a mít s ní aspoň pět dětí. On, který se vždycky vyhýbal všemu, co jen malinko zavánělo závazkem!
Nástrahy
Ptala jsem se, co měla ta holka na sobě. Nejdřív si nemohl vzpomenout. Pamatoval si jen, jak jí husté kaštanové vlasy padaly na odhalená ramena a prý měla taky nádherné klíční kosti. A elegantní úzké kotníky. Došlo mi, že se nedíval, co měla na sobě, ale naopak na místa, kde nic nebylo. Opačný způsob vnímání módy, muži to tak prý často mají. „Byla neuvěřitená. Chvíli se chovala jako ztřeštěná školačka na výletě, roztomilá holka odvedle, pak se proměnila ve femme fatale, sexy ženu s velkým Ž,“ básnil Albert. „Chvíli byla posluchačkou, přijímačem, chvíli vypravěčkou, vysílačem. Nesnáším typy, co jen melou, nebo naopak holky, které uťápnutě sedí a jen přikyvují. Ona uměla obojí, a co víc, věděla vždy přesně, kdy má promluvit a kdy naslouchat. Tomu říkám cit pro situaci...“
