25. června 2012
Na zážitek, který si Karolína odnesla ze své cesty za oceán, nikdy nezapomene.
1 / 2

Ale ne, povzdychla jsem si při pohledu na těhotenský test v ruce,“ vypráví třicetiletá Karolína. „Koukala jsem na ten počuraný papírek a snažila se nějak v hlavě srovnat myšlen­ky. Stalo se to v tu nej­méně vhodnou dobu. Manžela Michala zrovna povýšili a nabídli mu velkou zakázku. Háček byl ale v tom, že musí na rok odcestovat do Seattlu. Koupili jsme si totiž nový domek a já po dobu Michalovy nepřítomnosti musím dohlížet na rozsáhlou rekonstrukci.

Už jsme měli vše naplánované. Létala bych za ním každé dva měsíce na čtrnáct dní. Podnikám v ko­smetice, nejsem vázaná žádnou smlouvou, ale na druhou stra­nu si nemůžu dovolit odcestovat na celý rok, ztratila bych klientelu. Michal seděl v kuchy­ni, zrovna snídal. Položila jsem mu test na noviny. ‚Miláčku, to je úžas­ný,‘ zajásal. A já byla vlastně taky ráda. ‚No co, upravíme plán a nějak to zvládneme,‘ řekl odhodlaně.“

Mezi kontinenty
„Další dny jsem chodila po dok­torech a měla vše už potvrzené. Miminko je zdravé a krá­sně roste. Michal byl už v tu dobu v Americe. Volal mi ka­ž­dý den prostřednictvím skypu a já mu posílala do e-mailu každé foto z ultrazvuku. Nejdříve jsme nechtěli vědět pohlaví, ale já to nevydržela a zeptala se doktor­ky. ‚Čekáme holčičku,‘ oznámila jsem pak nedočkavě do notebooku.

Michal si hrozně přál dceru, potřeboval někoho rozmazlovat. Nemohla jsem se dočkat, až za ním zase poletím. Měl pronajatý krásný byt nedaleko centra a já si to tam hrozně užívala. Chodila jsem na jógu pro těhotné, do galerií anebo nakupovat. Michal pracoval zhruba do pěti a pak už jsme byli jen spolu. Ty dva týdny mi v Americe vždy hrozně utekly. Rekonstrukce našeho domu probíhala dle plánu, nemusela jsem moc zasahovat. Když si dost připlatí­te, firmy dělají, co mají. Stěhování mělo nastat těsně před po­rodem. To už měl být Michal doma a o vše se postarat.“

1 / 2