Vášeň, láska a nenávist se projevují úplně na všech úrovních vztahů. Například francouzská hraběnka Eugenie de Chartres otrávila svého milence proto, že měl narukovat do armády a odtáhnout s Napoleonem do války. Eugenie věděla, že by pro jejího milence coby salonního povaleče, který je schopný akorát tak šermovat mečem, a to ještě špatně, válka tak jako tak znamenala jistou smrt. Nesnesla pomyšlení, že by měl umírat sám, a proto se rozhodla vzít osud do svých rukou. Vystrojila mu královskou večeři na svém venkovském zámečku a později, po skončení milostných hrátek, mu podala číši vína, v níž byl rozpuštěn jed. Milenec jí zemřel v náručí.
Hořká chuť mandlí
Jedy byly po staletí jedněmi z nejoblíbenějších a nejúčinnějších prostředků, kterými se sprovozovali ze světa nevěrní milenci či nežádoucí sokyně. V Egyptě, starém Řecku a Římě, ale také ve středověku a na začátku novověku je především ženy používaly s velkou oblibou. Lékařské znalosti byly povětšinou chabé, pitvy se buď neprováděly vůbec, nebo pouze sporadicky, a jed jako vražedný nástroj se dal tudíž dokázat s velkými obtížemi. Slavná autorka mnoha detektivních románů a povídek Agatha Christie dokonce prohlásila:
„Jed má v sobě cosi fascinujícího a tajemného. Postrádá zřejmou brutalitu kulky z revolveru nebo bodné zbraně, pracuje tiše a nenápadně a viník tak má čas si svoji pomstu vychutnat až do posledního dechu. Jed je zbraň králů.“
Jistá anglická komtesa na konci šestnáctého století, za vlády královny Alžběty, otrávila manžela, který ji opakovaně podváděl se služebnými a prostitutkami. Dávala mu do jídla jed na krysy, ovšem po malých dávkách, aby nikdo nepojal žádné podezření, proč zdravý a statný muž tak nečekaně zemřel. Trvalo několik měsíců, než její manžel jedu podlehl. Lékaři ho léčili na nachlazení, ujímání, ale žádné léky nepomáhaly. Přestože se začalo šuškat, že za manželovou smrtí má prsty komtesa, nikdo jí vraždu nedokázal.
Nemohl. Agatha Christie používala ve svých knihách kromě jedu na krysy obzvláště cyankáli a strychnin, dále morfium, chlor nebo arzen. Vzhledem k tomu, že pracovala v lékárně a jako dobrovolnice Červeného kříže v obou světových válkách, měla o jedech znalosti.
