Pocházím z malého města, kde se všichni znají a vidí jeden druhému do talíře. Každý rozbírá, co si jeho soused koupil a co naopak ne, kam jel na dovolenou a kolikrát měsíčně pere velké prádlo. Hrůza! Proto jsem ani na chvíli neuvažovala, že bych studovala u nás, v té naší drbárně. Přihlásila jsem se pro jistotu hned na čtyři vysoké školy v Praze.
Když jsem se na jednu z nich po odvolání dostala, úplně jsem se vznášela. Euforie mě brzy přešla, protože jsem mezi spolužačkami byla za chudinku. Všechny měly značkové oblečení, auta a taky movité přátele. Jen já, husa z venkova, téměř nic. Bohužel jsem ani krásy moc nepobrala, nebo jsem si to v té době alespoň myslela…
Hned jak jsem se trochu rozkoukala, začala jsem si shánět nějakou práci. Nebylo to tak snadné, jak by se z nabídek mohlo na první pohled zdát. Často chtějí spoustu doporučení, někde dokonce zálohu předem, a někde zase s člověkem jednají jako s kusem hadru. Postupně jsem vyzkoušela práci v call centru, hlídání malých dětí přes agenturu a také uklízení v nemocnici. Všude to bylo nakonec stejné. Malý plat a vysoké daně…
Bez peněz se studovat nedá
Po prvním semestru jsem byla na dně. Z domova mi posílali měsíčně tři tisíce, které mi ještě pravidelně vyčetli. Nezaplatila jsem z toho ani podnájem, natož jídlo a skripta. O nějakém ošacení ani nemluvě. Dokonce už jsem začala uvažovat o ukončení nebo přerušení studia, když mi do očí padl inzerát.
Noční klub přijímal hostesky. Jaké hostesky? ptala jsem se sama sebe. Houby, lehké holky potřebují! Tak proč to nenapíšou rovnou… Jenže ten inzerát mi nešel z hlavy. Kdo se dozví, co dělám po večerech a nocích? A jaký je v tom rozdíl, když člověk spí s někým z lásky, nebo ze zvědavosti, anebo jen pro peníze… Přemýšlela jsem asi tři dny a potom se rozhodla: vyzkouším to!