Potřebujeme je. Nejlepší kamarádky, se kterými můžeme sdílet tajnosti. Které nás umí podpořit, ale také nám dokážou povědět, co děláme špatně. Které jsou něco jako naši spiklenci. Můžeme jim svěřit i takové důvěrnosti, na které se třeba stydíme jenom pomyslet. Nejlepší kamarádky bývají zpravidla první, kdo se dozví, že nás partner podvádí nebo že my podvádíme jeho.
Holčičí hovory
„O čem se spolu můžete pořád bavit?“ dostala jsem od jednoho svého bývalého partnera notně rozmrzelou otázku, když jsem ukončila hovor s dlouholetou nejlepší kamarádkou. „To přece není normální, tohle,“ dodal s despektem. „Co není normální?“ vrátila jsem mu jeho rozmrzelý tón. „Tohle,“ opakoval. „Jste denně na telefonu, jako kdybyste bez sebe nemohly vydržet.“
„Mluvíme spolu párkrát do týdne. A někdy ani to ne.“ „Ale klidně i dvě hodiny, když na to přijde,“ zavrčel. A znovu položil obligátní otázku, jež mu zjevně vrtala pořád hlavou: „O čem se spolu můžete pořád bavit?“ Odpověď by měla být zdánlivě jednoduchá. Stačilo by vyjmenovat pár témat, která s kamarádkou probíráme, a jeho zvědavost by mohla být uspokojena. Problém je v tom, že by mu to pravděpodobně uspokojující nepřišlo. Nerozuměl by tomu. „Holčičí“ hovory muži nechápou. A některé dokonce iritují. Jak říká psycholožka Lenka Tichá, mohou se jimi cítit ohroženi. Ne že by se báli, že jim partnerka „uteče“ s nejlepší kamarádkou, znervózňuje je, že ví věci, které oni netuší.
