I takové dny jsou..., ráno se šíleně zhádáte se svým mužem a do auta nasedáte mírně napruzená. Den se odvíjí v podobném duchu. Dopoledne dostanete vynadáno od šéfové, že vaše měsíční zpráva je celá špatně a kdesi cosi (rtuť vašeho teploměru zlosti stoupne ještě o pár dílků nahoru), a když se vracíte z oběda, volají vám z vrátnice, že vaše nevhodně zaparkované auto bylo právě odtaženo bůhvíkam. Sebelítost se doplňuje se vztekem na celý svět. A když odpoledne zahlédnete přes sklo kavárny v centru svého muže, jak se vášnivě líbá s mladší sexy zrzkou, sesunete se na židli s otázkou: Co jsem komu, proboha, udělala, mám JÁ tohle všechno zapotřebí?!
Černé myšlenky
Začne-li se v životě vršit horor na horor, tato otázka dříve či později vyvstane. Často míváme tendenci z ní vykličkovat, abychom ze všeho vyšli nevinní a čistí jako lilie. Zkrátka: za všechny naše tragédie a nesnáze může někdo nebo něco zvnějšku. Svět se spikl. Jsem prostě chudinka, smolařka... Takové vysvětlení je obyčejně pohodlnější než jít do hlubin vlastní duše a ptát se, PROČ se to všechno děje a proč zrovna MNĚ.
To žádá notnou dávku odvahy a odpoutání se od toho, co nás ve škole naučili o fungování vesmíru. Přehledné newtonovské pojetí světa, kdy hmota je prostě hmota, protiklady se přitahují, tělesa mají hranice a myšlenka není vlastně nic, sice na určité úrovni chápání platí, ale zároveň se trošku přežilo. Už v minulém století se zjistilo, že moderní svět je kvantový! Hmota je energie. Myšlenka je také energie, jen má jinou, řekněme, „hustotu“ než stůl nebo židle, které se naoko jeví pevnější. A hlavně, nejen protiklady se přitahují, ale – vítejte v kvantové realitě – podobné přitahuje podobné.
Tady už možná začínáte tušit, že to, jak přemýšlíte, jak jste naladěni, jak se cítíte a jak se chováte, přímo ovlivňuje svět a situace, ve kterých se ocitáte. Nemilosrdné? Chce se vám ohradit, že to je hloupost? Není vaše nevole něčemu podobnému uvěřit jenom strach převzít odpovědnost za vlastní činy a život? Nedávno se k nám do redakce přišla vybrečet naše známá Majka. Její Pavlík má prý jinou, před týdnem našla v jeho mobilu žhavé esemesky, včera se sbalil a odstěhoval k té druhé.
Dštila síru a nenávistná slova z ní sršela. Vzteky brečela. Jedna naše kolegyně studuje psychoterapii a zabývá se i alternativními směry léčení – homeopatií a čínskou medicínou. Nedalo jí to a začala do Majky šťourat. A co vyšlo najevo? Že si Majka svým myšlením a počínáním na podobnou situaci zadělala. Dva roky skrytě střídavě tajně žárlila a strachovala se, že jí Pavlík odejde s jinou. Její strach způsobil, že se nikdy dokonale neuvolnila, a to ani při sexu. Intenzita jejích černých myšlenek byla tak silná, že se její obavy zhmotnily.
