Pohádali se? Nemohou se navzájem snést? Nefunguje jim sexuální život, a tak chodí spát raději každý jinam? To jsou otázky, které nás napadnou, když zaslechneme, že někdo z našich známých spí v oddělených ložnicích. Pokud najdeme odvahu se jich zeptat, proč netráví noci vedle sebe, nechce se nám věřit jejich odpovědi, že je to takhle pro ně prostě pohodlnější a že se lépe vyspí, protože se navzájem ničím neruší. Dobře, chrápání jednoho z partnerů sice není pro druhého nic příjemného, ale že by se nedalo vydržet?
Partneři, kteří nemají problémy, by si oddělené ložnice nepořídili. Známe to z filmů a především z vlastních rodin. Když se maminka s tatínkem pohádali, jeden z nich popadl do náručí peřinu a odešel nocovat na gauč do obývacího pokoje. Když se nepohádali, zůstali v ložnici. Je to přece tak hezké usínat každou noc v náručí milovaného muže (nebo milované ženy). Kdy jindy by měli být manželé či partneři spolu než v noci? Společným nocováním si dokazují lásku a oddanost. Neříká se snad sdílet jedno lože...?
Romantický mýtus
Odborníci na spánek z celého světa zdůrazňují, že romantická představa o usínání pěkně v klubíčku, kdy jeden partner objímá druhého, může nadělat více škody než užitku. Navíc jde podle nich o pouhý mýtus, kterému je však snadné podlehnout. Když se k nám pak partner něžně netulí a nedrží nás při usínání za ruku, máme pocit, že něco není v pořádku.
Kdysi se k nám tulil, tak co se změnilo? Má jinou? Už nás nemiluje? Zatímco on si v klidu usne, my ležíme vedle něj, zíráme do stropu a spekulujeme, co se to s naším manželstvím děje. Máme pro vás dobrou zprávu. Neděje se vůbec nic (přesněji řečeno, vůbec nic se dít nemusí, a pokud se něco děje, pak indicie hledejte jinde).
