Linda a Sylva jsou kamarádky z dětství, bydlí kousek od sebe a donedávna se vídaly skoro denně. V poslední době ale narážejí na jeden problém. Zatímco Linda je na mateřské dovolené a každý měsíc rozděluje peníze do obálek na činži, jídlo a další výdaje, Sylvu zrovna povýšili a ještě začala pronajímat byt po babičce. „Nemůžu se s ní vídat,“ stěžuje si Linda. „Chce dělat věci, které stojí strašně moc peněz. Posledně mě vytáhla do tak drahé restaurace, že jsem tam nechala peníze, ze kterých žiju čtrnáct dní!“
S družkou chcete odpočívat a bavit se, jenže co když si to každá z vás představuje jinak? Co když si vaše kamarádka dovolenou u moře prostě dovolit nemůže a vy s ní v kempu na Slapech zase kysnout nechcete? „Peníze hrají ve vztazích jen takovou roli, jakou jim sami přisuzujeme,“ uklidňuje britský spisovatel Tom Hodgkinson, autor knihy Jak být volný (vydala Jota). V knížce dává za příklad své dva kamarády, z nichž jeden vydělává miliony a druhý pobírá životní minimum, ale skvěle si rozumějí. „Mají k sobě navzájem blíž než k lidem, kteří berou normální plat, protože jsou oba pozoruhodně nematerialističtí.“ I vás s vaší přítelkyní spojují hlavně názory, zájmy nebo povaha, prostě věci, jež s financemi vůbec nesouvisejí. Byla by škoda dovolit penězům, aby vás rozdělily.
Když jste ta bohatší
Zdena pochází z dobře zajištěné rodiny a vydělává víc než většina jejích přítelkyň. Občas se kvůli tomu cítí divně. „Sedím třeba s kamarádkami u vína a všechny si stěžují, jak už poslední týden před výplatou nemají ani floka. Nemůžu k tomu nic dodat, takže mlčím. Připadám si v tu chvíli jako z jiné planety. Pak za ně většinou zaplatím, protože vím, že si to na rozdíl od nich můžu dovolit.“ Možná taky každou chvíli pozvete kamarádku na večeři, koupíte jí lístek do kina nebo vstup do bazénu. Chcete jí udělat radost a navíc si myslíte, že když máte vyšší příjem, měla byste taky víc platit.
