Odpoledne s překvapením. Tak by se dala nazvat dlouho plánovaná kávička s kamarádkou Annou. Povídaly jsme si o tom i onom a když přišla řeč na jejího nového přítele, dramaticky se odmlčela, mrkla nenápadně doleva doprava, jestli nás někdo náhodou nešmíruje, a pak se začala šeptem svěřovat: „Tak jsem si dneska koupila další boty. Paciotti. Deseticentimetrový jehly, okovaný. Ještě nikdy mi to s nikým v posteli tak nesedlo jako s Andym. Já mám na ty boty úchylku odjakživa a víš co on chce? Abych ho pošlapala... Celýho. Zmasit ho kramflekem. Dokud nedá stopku. Jsem u toho celá nahá, mám jen ty boty... Úlet. Ale funguje!“
Hm, finanční poradkyně Anička. Kostýmek, brýle a halenka. Vždycky jsem ji považovala za velmi umírněnou. Zachovala jsem morální neutralitu a nesoudila jsem. Ať si každý dělá, co se mu líbí... Tím odpolednem jako by si mě téma sexuálních úchylek začalo vyhledávat. Doslechla jsem se, že jedna z kamarádek mého kamaráda, Jitka, píše porno. A ne ledajaké. „Tentacle porno“ se tomu prý říká. Ti, kteří si v „tentacle“ praktikách libují, se vzrušují představou, že jsou jim do všech otvorů v těle (ano, do všech, tedy nejen do vaginy či konečníku, ale i do uší, nosu a úst) zastrkovány želatinové bytosti – medúzy, chobotnice atp. Je to pro ně „hot“, protože se totálně podvolí senzaci. Wow! Chobotnicová erotika... Jedna má bývalá a velmi milounká spolužačka zase strkala semeno svého milence do lednice, a když se jim pěkně nastřádalo, polévali se jím. Hned jsem si na to vzpomněla, když jsem tak přemýšlela o rozličných úchylkách...
Netrvalo dlouho a na jedné celkem rozjeté pařbě lidí firmy mého muže přišlo tohle téma na přetřes. Ne veřejně. Přisedl si ke mně alkoholem už celkem jetý kolega mého manžela. Nevím, proč přitahuju lidi, kteří se mi svěřují s různými intimnostmi. Každopádně tento muž, kterého denně můžete vidět, jak nasedá ve vyžehleném obleku s kufříkem do svého BMW, mi vyprávěl, jak se rozvedl se ženou, protože nepřistoupila na jeho sexuální praktiky. „Nejvíc mě rajcuje, když si ženská vezme vysoké boty, bič a řetěz. Sváže mě a bičuje, dokud neřeknu ‚Slituj se, má paní!‘ To je naše vysvobozovací věta...“ Na ruce mi ukázal pár jizev z večera, kdy jeho paní asi už slitování neměla... Upřímně: Být jeho manželka, taky bych šla o dům dále...