Moje kamarádka Viktorie si zrovna v době, kdy na okolí působila snad nejspokojeněji za posledních několik let, stěžovala, že už toho má dost. Coby architektka pracovala na několika zajímavých projektech, zbavila se svého despotického partnera i žárlivého milence, který ji nutil, aby si ho vzala, sbalila muže, kterého jí všechny kamarádky a kolegyně tajně záviděly, a slušelo jí to také víc než kdy jindy. „Čeho máš dost?“ „Všeho. To je snad nějaký zákon schválnosti, že když vyjde jedna věc, všechny ostatní se pokazí. A nakonec se samozřejmě pokazí i ta, která se tvářila, že by mohla vyjít. Nejvíc ze všeho mě štve to věčné převlíkání kůží.“
Ta chytrá, hezká, spokojená a štíhlá Viktorie po dvou skleničkách vína nevypadala vůbec spokojeně. Místo třetí si objednala panáka. „Nejsem schizofrenik, abych dokázala žít několika životy. Vlastně teď už možná jsem. Tak dlouho jsem se snažila na všech frontách, až se mé úsilí obrátilo proti mně.“ „Co se stalo? Vůbec ti není rozumět. Rozešli jste se s Ondřejem?“ „Zatím ne, ovšem to je jenom otázkou času. Jestli nepustím devět z deseti projektů, nemáme šanci. On nesnáší moji práci a v poslední době přenesl svoji averzi i na mě.“ „Počkej, Ondřej o tobě přece pyšně mluvil jako o slečně architektce. Když jsem ho viděla naposledy, zářil spokojeností.“ Viktorie mávla rukou. „Bývávalo. Už jsme se dostali tak daleko, že se o mé práci vůbec nemůžeme bavit. Jakmile začnu o novém projektu, práskne za sebou dveřmi a je pryč.“
„A o čem se tedy bavíte?“ „Co budeme večer vařit, koho ze známých jsme potkali, na co se budeme dívat v televizi a tak. Což znamená skoro o ničem. Když předstírám, že bych si bez něj neuměla poradit, že se na něj stoprocentně spoléhám a vůbec že jsem takové bezradné stvoření, funguje nám to skvěle. Jenomže v práci je to naopak. Tam zase musím předstírat, že si dokážu poradit se vším a že kdyby šlo do tuhého, jsem schopná nakreslit projekt za pár hodin. Kdyby mě šéf viděl doma, nesvěřil by mi ani králíkárnu. No a já už toho mám dost. Mám skvělou práci, až doteď jsem si myslela, že mám i skvělého partnera a že mi nic nechybí, ale dohromady to nějak skřípe.“
