Přála jsem si klidné a spokojené manželství,“ vypráví Sandra. „Ale po pár letech společného soužití jsem konečně přišla na to, co jsem vlastně celý život chtěla, jen jsem o tom neměla ani tušení.“
Láska ze střední
„Už na základní škole jsem pobíhala za klukama a snažila se upoutat jejich pozornost. Bavilo mě s nimi vymýšlet různé hlouposti. Takhle to pokračovalo do střední školy, kdy se z kamarádských vztahů začaly rodit i ty milenecké. A tady jsem poznala manžela Vláďu. Zamilovala jsem se na první pohled, ale on mě ignoroval. Trvalo půl roku, než mě pozval na kafe. Pak už to šlo ráz na ráz. Dokonce jsme se dostali i na stejnou právnickou fakultu, takže jsme se vídali často. Po promoci mě Vláďa požádal o ruku. Ani jsem se nerozmýšlela, byla jsem si jistá, že to je láska na celý život. Pronajali jsme si útulný byt v Praze a slíbili si, že si co nejdřív našetříme na vlastní. Práci jsme sehnali hned po škole a naše úspory se postupně rozrůstaly. Byla jsem opravdu šťastná, ale jen do doby, než Vláďu po třech letech vyhodili z práce.“
Zlom
„Jednou přišel domů a řekl mi, že v práci snižovali stavy, a jelikož byl nejmladší, šel on. Byl z toho zničený a hrozně se změnil. Chodil každý den do hospody, opíjel se. Nechtěl se mnou nic podnikat, přestal o sebe pečovat, vypadal jako bezdomovec. Většinou jsem ho našla ležet úplně na mol před dveřmi nebo na mě zvonili sousedé, abych si ho odvedla, že dělá před domem nepořádek. Začínala jsem se za něj stydět. Když jsem se ptala, jestli si vůbec hledá práci, odsekl mi, je to jeho věc. Ale já už přestávala mít peníze na nájem a chod domácnosti. Musela jsem sáhnout na úspory na byt, jinak to nešlo. A právě tehdy nastal zlom.“
