29. května 2012
Myslela jste, že všechno skončilo. Najednou se ale z hlubin času vynořil váš bývalý přítel a zamotal vám hlavu. Máte mu dát ještě šanci?
1 / 2

Na Moniku dolehly chmury. Uvažuje, jaké by to bylo, kdyby se před rokem nerozešla s Markem. Mohli teď spolu popíjet víno, pozorovat kvetoucí stromy a kocour Emil by jim vrněl u nohou. Emil přede pořád, Marek už ne. Monice se vaří mozek: „Kdybych tenkrát nevzala tu novou práci a oni by mě na tři měsíce neposlali na stáž do Kanady, nemusel se Marek seznámit s tou příšernou servírkou. Kdybych se mu věnovala, nikdy by mi s ní nezahnul a až vůbec by se do ní nezamiloval. Měla jsem mu to odpustit. Na druhé straně kdyby tenkrát projevil trochu zájmu o naši společnou budoucnost, na Kanadu bych zapomněla.“ Možná i vám někde v koutku srdce parazituje nějaký ten pan Kdyby – bývalý přítel, který měl velkou šanci být nominován na pana Pravého. Jen kdyby vaše pochyby nenarostly do takových rozměrů, že jste představu romantických líbánek vyměnila za dobře padnoucí kopačky. Zvěstovatelkou všech dobrodružek, které se chystají znovu otevřít Akta Ex, by se mohla stát Carrie Bradshaw ze Sexu ve městě.

Buď já, nebo cestování!
Pozvat bývalého na další vztahovou rundu s sebou přitom často nese větší rizika než tučná investice do zkrachovalého podniku. Uvažujete o návratu? Myšlenkový koktejl namíchaný z přání, ideálů, naděje a zdravého rozumu vám pěkně zatřese s životní rovnováhou. Osmadvacetiletou projektantku Annu čekalo těžké rozhodování: „S Patrikem jsme se rozešli po třech letech vztahu. Já spořila na společné hnízdo, on na roční cestu kolem světa. Sice jsem jeho touhu po cestování chápala, ale zároveň jsem měla pocit, že si dost neváží mě a toho, co pro nás dělám. Jinak by se přece dokázal usadit. Nakonec jsme se pořád jen hádali. Já vystupovala v roli nudné patronky, on v roli bezohledného sobce. Dala jsem mu vybrat: Buď já, nebo cestování! Šel si rovnou koupit batoh.“

Po roce a půl se znovu potkali. Patrik se zrovna vrátil z cest a chtěl to zkusit znovu. Anna se právě stala novopečenou majitelkou garsonky. „Tvrdil, že ho cestování změnilo,“ vypráví Anna. „Sice se mi stýskalo a pořád jsem ho svým způsobem milovala, ale uvědomila jsem si, že i já se svým životem dost pohnula. Koupila jsem si byt, obnovila styky s kamarády a naučila se spoléhat jen sama na sebe. Jedna moje část ho chtěla vzít zpět, ale ta druhá vysílala varovné signály. Bála jsem se, aby mi jednoho dne nehodil klíče do schránky a zase neodjel meditovat neznámo kam.“

1 / 2