26. května 2012
Nějak nás museli přivést na svět. Jak, to zjistíme záhy. Ovšem způsob, jakým to udělali, se nám v dětských letech příliš nelíbí.
1 / 3

Rodiče jsou rodiče. Ostatní ať se milují, ale rodiče by „to“ dělat nemuseli. Špatně. Rodiče by to dělat neměli. O důležitosti sexu pro partnerský život jako malé děti nic nevíme, takže nás nezajímá, jestli si spolu v sexu rozumějí, nebo ne. Byli bychom mnohem raději, kdyby rodiče nedělali ty divné věci, nevydávali ty divné zvuky a nemanipulovali navzájem se svými pohlavními orgány. Nepřejeme si, aby se fyzicky milovali, a proto si je raději jako milence vůbec nepředstavujeme. Když nám ostřílenější kamarád či kamarádka důvěrně sdělí, že to dělají všichni a naši tedy také, zlobíme se, že naši rozhodně ne. Nevěříme jim, dokud rodiče neuslyšíme. Nebo rovnou neuvidíme… Jak tedy malé děti zvládají rodičovský sex?

Na vlastní kůži
S rodičovským sexem mám zkušenosti více než bohaté a to podotýkám, že moji rodiče zavírali dveře do ložnice a že své projevy vášně neukazovali na veřejnosti. Ale přesto. Viděla jsem souložit otce s matkou. Matku s druhým manželem. Otce s druhou manželkou. Ony výmluvné zvuky linoucí se z ložnice jsem slyšela mockrát. Ale nechtěla jsem je slyšet, a když jsem zjistila, s čím jsou spojené, pak ani vidět. Nepřikládala jsem oko ke klíčové dírce, až na jednu výjimku, kdy jsem chtěla zjistit, jestli se mamince neděje něco ošklivého. Dokonce jsem se naučila usínat s polštářem na hlavě, protože ačkoli se to neopakovalo každou noc, nikdy se nedalo určit dopředu, kdy to přijde. Jestli mé sestry mají stejné zkušenosti, netuším. Nikdy jsme se o tom nebavily a s největší pravděpodobností ani nikdy nebudeme. Podobné zkušenosti má pětatřicetiletá Romana, která dnes řeší ty samé problémy, které museli řešit její rodiče – jak zabránit tomu, aby jim děti vklouzly do ložnice?

1 / 3