23. května 2012
Nesestěhovali se k sobě před svatbou ani po ní. A nezměnili to ani po narození dítěte.
1 / 3

Každý z nich bydlí v jiném bytě. Mají oddělené ložnice, oddělené kuchyně, oddělené finance, oddělené celé domácnosti. Dělí se o náklady na dítě ]a společné dovolené. Náklady na bydlení a vlastní koníčky si hradí každý sám. Přestože si klíče navzájem vyměnili, obvykle klepají a svůj příchod dopředu hlásí…

Méně žárlivosti, více klidu
Manželství pětatřicetileté Valerie funguje dobře. Mnohem lépe, než když spolu ještě před svatbou zkusili s manželem bydlet. Tehdy se po půl roce hádek rozešli. Když se k sobě vrátili, dohodli se, že zůstane bydlet každý sám. „Přece si nebudu ničit manželství jen proto, že se náš model mojí matce a mojí sousedce nelíbí,“ usmívá se Valerie.

„Málokdo mi to věří, protože zní paradoxně, že nežárlím na muže, jehož nemám pod kontrolou. Když jsme chvíli bydleli spolu, pořád jsem řešila, kde je. Volala jsem mu, a když to nebral, byla jsem nervózní, jestli se mu něco nestalo. Nebo mi vadilo, že když nemám zrovna náladu si povídat, jsem vystavovaná otázkám, co mi je, a nemůžu si někam zalézt a být sama. Měli jsme malý byt a nedalo se v něm pořádně dýchat. Nakonec jsem to nevydržela a odstěhovala se. Protože jsme se nepřestali mít rádi, rozhodli jsme se zkusit to takhle. Nejtěžší je vysvětlit to partnerovi, jestliže není naladěný na stejnou vlnu, a všem blízkým. V tom prvním jsem měla štěstí. S partnerem jsme bez problémů domluvili pravidla. V tom druhém už tolik ne.“

1 / 3