22. května 2012
Jak vypadá a zasedl si snad právě na vás?
1 / 3

Petra chodila s Ivem právě dva roky, když se měl konečně uskutečnit dlouho plánovaný třídní sraz se spolužáky z ekonomky. „Jedna spolužačka se přestěhovala na statek v horách a pozvala nás k sobě na celý víkend. Děsně jsem se těšila,“ prozrazuje osmadvacetiletá bankovní úřednice. Přítel jí ale radost zkazil. „Prohlásil, že ,tyhle srazy zná a ví, že se na nich pokaždé někdo s někým vyspí’. Nechápala jsem, proč mi nedůvěřuje, a rozhodla jsem se odjet, ať si říká, co chce.“ Ivo tedy zvolil jinou taktiku. „Tři dny před mým odjezdem si začal stěžovat, že ho píchá v pravém boku. Ve čtvrtek přišel z práce dřív s tím, že celý den zvracel a má křeče. V noci fňukal, že je mu špatně, ale na pohotovost odjet odmítl. Když ráno viděl, že odcházím do práce s batohem sbaleným na hory, nevěřícně prohlásil: ,Ty mě tady vážně necháš samotného, i když je mi zle?’  Šlo mu o jediné – abych zůstala doma.“ Petra na třídní sraz stejně odjela, jenže s mizernou náladou.

„Nedokázala jsem se uvolnit. Pořád jsem myslela na Iva a najednou jsem si připadala jako mrcha, že jsem se jela bavit, když je příteli zle.“ O půlnoci jí navíc přišla esemeska: „Odjíždím na pohotovost, užij si to tam!“ Když Petra zavolala zpátky, dovolala se do hlasové schránky. Petra ráno vyrazila zpátky domů – a Ivo jí oznámil, že nakonec u lékaře nebyl, protože se mu zázračně ulevilo. „Vůbec nevypadal nemocný, a dokonce hned plánoval, že si večer vyrazíme do kina! Nevím, čeho chtěl dosáhnout, ale v mých očích totálně klesl. Za pár měsíců jsem od něho odešla.“ Ivo předvedl Petře klasické citové vydírání. Možná už se vám také někdy stalo, že se ve vás přítel, kamarádka či rodiče pokoušeli probudit pocit viny, aby vás nasměrovali, kde vás chtějí mít, a přiměli k jednání, které se vám příčilo. Čtěte, jak citové vydírání včas rozpoznáte a ubráníte se.

1 / 3