17. května 2012
 | 
Foto: profimedia.cz
Co člověk, to originál. Jenže v některých rysech se můžeme shodovat. Patříte v životě mezi dravce, nebo lovenou kořist?
1 / 3

Predátorský způsob pohybu světem nepatří jen do zvířecího světa. Někteří lidé si v ničem nezadají s přirozeností dravců. V rozkvětu byly zvlášť v posledních dekádách minulého století, tedy v době, která moc a sílu ukořistit za jakoukoli cenu oslavovala a vyzdvihovala jako vážené umění. Následky vidíme samozřejmě všichni v dnešní krizi. Predátorský způsob pohledu na svět kolem totiž spočívá v jednoduchém pravidle: Ulovit za každou cenu. Z dlouhodobého hlediska je to samozřejmě podřezávání si větve pod vlastním zadkem, ale takhle daleko predátor nedohlédne. Je totiž posedlý svou kořistí. Miluje lov, ve chvíli, kdy zahlédne kořist, je doslova omámený. Nic mu v té chvíli nepřipadá důležitější, než získat to, co si vyhlédl. To má i určitou přitažlivost: predátoři mají velkou schopnost koncentrace, dokážou se téměř obsesivně věnovat jedné věci – své kořisti – a bývají tedy často úspěšní. Přitažlivé to většinou bývá až do té doby, dokud se v jeho zorném poli neobjevíte vy sama. Schválně, kolik predátorů ve svém okolí (nebo sama v sobě) poznáte?

Typologie
Predátoři v lidském světě nejsou ti, kdo nejvíc koušou. Často je to dokonce naopak: dnešní predátor bývá především zdatný manipulátor. Většina predátorů má potlačené nebo chybějící svědomí, což znamená, že ve svých manipulacích zajdou dál než ostatní. To jim dává punc jakési spontaneity, výjimečnosti, zdánlivé odvahy. Nejsou jim cizí drobné lži, dokonalé vychytávání vašich slabostí a návnady nadhozené na vaše nejhlubší přání. Pokud někde cítíte možnost, že se vaše přání vyplní, začnete jim zobat z ruky. V tu chvíli to ale většinou znamená, že jste vlastně o všechno přišla. Pokud predátor cítí, že vás dostal na svou stranu (některým fakt stačí jen to, opravdu je baví jen lov a svou kořist nemusejí ohlodat, stačí jen zakousnout), většinou jako mávnutím kouzelného proutku ztrácí zájem.

1 / 3