14. května 2012
Chcete si z dovolené dovézt manžela? Než se mu zaslíbíte u oltáře, čtěte naše rady, jak zrušit nástrahy, jež mohou exotickou svatbu opepřit.
1 / 2

Barokní kostelík slavnostně vyzdobený květinami, oddávající předčítá v češtině Nový zákon a rodinný tlumočník, mírně podnapilý Ir, pak evangelium lámaně překládá druhé půlce svatebčanů. Střídavě jásá jedna nebo druhá strana chrámu, protože oběma jazykům současně nerozumí nikdo, ani sám ženich ne. Najednou se polovina svatebních hostů začíná smíchy popadat za břicho – kněz totiž právě vyslovil nové příjmení nevěsty a připojil k němu jakési „ová“, což připomíná jedno neslušné irské pořekadlo. „Matrikářka mi sice připravila dokumenty potřebné ke zrušení přechýlení jména, ale upozornila mě, že oddávající u obřadu mě stejně nejspíš ohlásí s ,ová’. Manželovi příbuzní si prý mysleli, že jde o nějaký žert,“ popisuje svůj památný mezinárodní svatební den třiadvacetiletá asistentka Karolína, která si vyvolila Ira. Vy si cizince nikdy nevezmete? To raději netvrďte.

„Přítelova maminka se provdala na řecký ostrov Zakynthos, když jí bylo třiapadesát. Teď u nich trávíme každé léto zadarmo nádherné dovolené,“ pochvaluje si sedmadvacetiletá pekařka Věra. Než ale slíbíte svou ruku občanovi cizího státu, pár věcí si ujasněte. Mluví váš nastávající česky? Potkala se už vaše rodina s jeho? Máte trpělivost absolvovat společně návštěvy na úřadech? „Cizinec, který se chce ženit v Česku, si u nás musí vyzvednout dlouhý seznam požadovaných dokladů, zejména potvrzení, že není ženatý, dále rodný list a oprávnění k pobytu, a musí je nechat ověřit. Přesný výčet veškerých potřebných dokumentů uvádí zákon o matrikách, počet se však liší případ od případu, záleží na občanství snoubenců,“ objasňuje Kateřina Nebeská z Matričního úřadu Prahy 2. „Papírování závisí na mezistátní dohodě, kterou se zemí snoubence-cizince uzavřela Česká republika.“

Nachystejte si soudního znalce
Zajímavou zkušenost s úřady má za sebou i pětadvacetiletá ekonomka Nikola. Její přítel se přistěhoval do Čech z Nigérie a po roce vztahu se rozhodli vzít. Na matriku sice budoucí ženich donesl potvrzení, že je svobodný, ale doklad neměl přeložený do češtiny. „Naštěstí můj nastávající pracuje jako konzul, takže měl pravomoc veškeré chybějící dokumenty sám vydat i orazítkovat. Úřednice vymyslela chytré řešení – potvrzení si směl napsat sám, ale celé v češtině!“

1 / 2