11. května 2012
„Nemohu žít s ním ani bez něho!“ Kolik z nás už tuto větu alespoň jednou ve svém životě vypustilo z úst nebo na ni přinejmenším pomyslelo? 
1 / 3

Kolik z nás se pak také stalo na svém partnerovi, byť by to mělo být jen na krátký okamžik, závislými?

Pominu teď absolutně závislost finanční, protože se domnívám, že tento druh spadá do zcela jiné kategorie, a nehodlám ho nikterak posuzovat už proto, že ho absolutně neznám. Mám zde na mysli závislosti, které jsou, dle mého soudu, daleko nebezpečnější jak pro ‚uzurpovaného‘, tak pro ‚uzurpátora‘ samotného. Závislost citovou a sexuální. Těžko soudit, která z nich je horší, obě jsou však pro vztah stejně destruktivní a nutně vedou dřív nebo později k jeho rozpadu. Někdo by mi mohl snadno oponovat, že přeci vášnivá láska a počáteční totální zamilovanost už svojí podstatou přímo takovou závislost, alespoň do jisté míry, nabízí. Pak vám položím naprosto zásadní otázku, která vám částečně může pomoci zjistit, zda se i vy můžete přiřadit k oné ‚ohrožené‘ skupině závislaček… Měli jste někdy u některého ze svých partnerů pocit, že stejně jako ho milujete, stejně tak ho i nenávidíte, byť by to mělo být jen na prchavý okamžik? Pokud ano, vítejte v klubu! A rychle zapomeňte na argument typu, že přeci správná vášeň může být takto oboustranná. To je barvotiskový plk ideálně z italského prostředí. Protože skutečná láska nezná a nemá protiklad. Má-li vaše láska takový protiklad, pak vězte, že to není láska, ale jen potřeba se s někým propojit. Šidítko vašeho ega na určitý čas.

Energetičtí upíři vs. emoční otrokyně, aneb kde se to v nás bere?
Úplný prvopočátek už můžeme hledat právě v naší ‚nedokonalosti‘ či, chcete-li, v neúplnosti. Jsem-li žena, jsem jenom polovinou celku, tedy postrádám svoji druhou polovinu, tedy nejspíše muže. Právě proto mě muži budou přitahovat jak fyzicky, tak svojí opačnou energetickou polaritou. Fyzično ukojím sexuálním spojením a duchovno emočním napojením. Pokud ovšem jedno nebo druhé hledáte jako prostředek k řešení vlastní nestability, pokud věříte, že jedním či druhým vyřešíte svoje problémy, jste přesně na scestí. Vypozorovat to lze snadno. Zamilujete se a najednou máte pocit, že jste našli řešení na všechny vaše obtíže. Vaše pozornost je plně soustředěná na partnera, propadnete iluzi, že už nikdy nebudete na nic sama. Zbavíte se strachu. Tedy myslíte si to. Ve skutečnosti svůj strach jen zasunete…

Paradoxem často bývá, že právě k takovémuto zdánlivě ideálnímu spojení dochází u naprosto nekompatibilních jedinců. Neznámé cosi nás neodbytně nutí zdržovat se v blízkosti právě takových mužů, kteří nás vlastně energeticky naprosto vyčerpávají a vysávají z nás životní sílu. Toho si ovšem v počátku ani nevšimneme. Nebo možná dokonce ano, ale naše rodící se závislost nám vlastně najde celou škálu argumentů, proč je to tak správně. Jenže po určitém čase dojde k tzv. procitnutí. Respektive k situaci, kdy náš milovaný přestane tak přesně naplňovat naše vžité a umanuté představy a nám se začnou vracet naše staré pocity neúplnosti a strachu. A my ho z toho začneme vinit. „Dělala jsem všechno, co jsem mu na očích viděla. Vzdala jsem se pro něj všeho. Tak co ještě víc by chtěl?!“ To je typická věta, kterou tehdy odříkáváme.

1 / 3