Italský neorealista Alberto Moravia ve svých Římských povídkách popisuje vztah dvou partnerů: „,Skočím z okna, uvidíš, skočím a skočím.‘ ,Ale ne, miláčku, andílku můj, ne, to nesmíš udělat, jestliže mě máš opravdu tak ráda, jak říkáš.‘ Byla tím svým oknem jako posedlá. A on se ji snažil uklidnit. Nakonec se mu to povedlo, z okna neskočila.“ Další spisovatel, Elias Canetti, postavil na nevyrovnaném vztahu milovníka knih a jeho vyděračské ženy román Zaslepení. „Když odešel z domu, vyměnila Tereza postele a i ostatní zařízení obrátila vzhůru nohama. Při práci jen zářila a stále si opakovala tutéž průpovídku: jen ať se vzteká, jen ať se vzteká.“
Tichá manipulace
Psychické vydírání je součástí psychického násilí jako takového, do kterého dále patří ponižování, zastrašování, výhrůžky, slovní napadání, naschvály, omezování osobní svobody, zákazy či příkazy. Přestože oběťmi domácího násilí jsou podstatně častěji ženy a děti než muži, v případě psychického vydírání se počty vyrovnávají a podle některých statistik je dokonce více vyděračů na straně žen. Klinický psycholog Petr Grubner dodává, že skrytá manipulace s druhými je součástí každodenního života. „Vydíráme své partnery, kamarády, děti, rodiče. Pomocí nenápadné manipulace se je snažíme dostat tam, kde je chceme mít, bez použití fyzického nátlaku nebo přímých rozkazů. Pokud je psychické vydírání úspěšné, nic vyděrače nenutí přestat, naopak svou manipulaci stupňuje. Oběť psychického vydírání se pak ve snaze vyhnout se buď výčitkám, nebo naopak dlouhotrvajícímu mlčení často stáhne do sebe a chová se způsobem, který jí sice není vlastní, ale který nevyvolává konflikty. Z psychologického hlediska jde o pochopitelný krok, protože stresové situace nemá nikdo rád a organismus má obranné mechanismy, pomocí nichž se jim snaží vyhnout.“
