16. dubna 2012
Uprostřed noci zvoní telefon. A všichni vám tvrdí, že jste paranoidní! Přetažená.
1 / 4

Nechcete na sebe strhávat pozornost hrůzu vzbuzujícími historkami, které mají ostatní šokovat. Někdo vám skutečně posílá podivné textové zprávy a uprostřed noci vám volá, aniž by promluvil do sluchátka. Začínáte mít podezření, kdo by to asi mohl být, ale přátelům se nechce příliš věřit, že by situace mohla být vážná a že by vám mohlo jít o duševní zdraví nebo o život. Takové věci se stávají pouze v psychologických thrillerech, ujišťují vás. Vy ale zrovna jeden psychologický thriller prožíváte na vlastní kůži. A množí se případy, kdy stalking nemá happy end.  

Hon na lišku
Anglický výraz „stalking“ je u nás poměrně neznámý, ačkoli jde o jev, který není zcela řídký. Stalking není ani žádnou novinkou moderní doby, ovšem technické vymoženosti mu nahrávají a nepřímo tak způsobují jeho rozšiřování. Termín stalking označoval původně v řeči lovců stopování, přiblížení se k lovené zvěři. Docentka Ludmila Čírtková, která pracuje jako policejní a soudní psycholožka, v materiálu „Psychologické poznatky k nebezpečnosti pronásledování (stalking)“ uvádí, že stalking je jedna z podob násilí, která byla dlouho opomíjena, a vysvětluje: „V kriminologickém smyslu je stalking definován jako úmyslné, zlovolné pronásledování a obtěžování jiné osoby, které snižuje kvalitu jejího života a ohrožuje její bezpečnost. Současný zájem o tento fenomén byl vyvolán skutečnými případy pronásledování prominentů, kteří trpěli pod nevyžádanou a obtěžující pozorností svých ‚obdivovatelů‘. V poslední době se ukázuje, že obtěžující pronásledování se může týkat kohokoli, nejen prominentů ze showbyznysu či politiky.“

1 / 4