Tento text vzniká 17 000 kilometrů od místa, kde ho nejspíš budete číst. A sluší se přiznat, že bude inspirován vlastní zkušeností. Zamilovala jsem se totiž ve chvíli, kdy jsem veškeré své úspory použila na zaplacení osmiměsíčního studia v Sydney a jednosměrnou letenku na jižní polokouli. Tři měsíce jsem přesvědčovala sama sebe, že ona zamilovanost je jen zdání, a snažila se HO vyhnat z hlavy. Poslední týden před odletem už jsem ]přes slzy neviděla svět.
Mám odjet? Nemám? Mám se vrátit dřív? Nebo vůbec? Je osm měsíců moc? A jak rychle utečou? Včera jsme na toto téma vášnivě debatovali s mým francouzským kolegou Benem. Je lepší se rozejít, když člověk plánuje takovou misi? Má se mluvit o věrnosti a o nevěře, a nebo je vhodnější mlčet, předtím i potom, co se případně NĚCO stane? Pro koho je takové odloučení vlastně složitější? Pro toho, kdo si v cizí zemi musí od základů vybudovat celý život, nebo pro druhého, který pravděpodobně neuhne ani o krok ze zajetého stereotypu? Neshodli jsme se v ničem, snad kromě toho, že je to všechno včetně našich vztahů na dálku úplně jinak, než jsme si představovali...
Na rok, nebo na pořád?
Vyžadovat od někoho odpověď na otázku, jestli má smysl nebo jestli vydrží vztah na dálku, je hloupost. Argument, že pevná láska zvládne všechno, patří spíš do červené knihovny. Především je velmi důležité, v jaké situaci se nacházíte. Seznámili jste se na dovolené a dělí vás od sebe moře, nebo už jste spolu rok, dva a za pár měsíců musíte odletět na šest měsíců třeba do New Yorku? Něco jiného bude, když k odloučení dojde v zamilovanosti, a něco jiného, když se totéž odehraje v zaběhaném vztahu. Tam pak dálka funguje jako katalyzátor – dobrý vztah posílí, pro špatný však může být pomyslným hřebíčkem do rakve. Podle psycholožky Lucie Pacherové z Centra psychické odolnosti záleží především na kvalitě vztahu ještě v době před odloučením. „Tím nemyslím délku vztahu, ta bohužel zárukou pevnosti nebývá. Mnohem důležitější je ochota obou přizpůsobit se nastávající změně, která určitě nebude příjemná a bude v mnoha směrech náročná,“ říká.
Odloučení každopádně může být dobrá příležitost podívat se na spoustu věcí z jiné perspektivy: Vyhodnotit priority, zvážit, jak moc mně na tom druhém doopravdy záleží, co vlastně čekám od života... Tím chci říct, máte-li příležitost, jeďte. Rozdělení partnerů samo o sobě neznamená konec lásky, ta se ale většinou váže na dvě věci – důvod, proč druhý odcestoval, a víru, že je to jen přechodný stav. „Je veliký rozdíl, jestli partner odjede do zahraničí z pracovních důvodů nebo na časově omezenou dobrodružnou cestu s kamarády,“ míní psycholožka. Moje kamarádka Monika žila ve vztahu na dálku čtyři roky. Ona pracovala v New Yorku, on v Praze, navštěvovali se zhruba jednou za tři až pět měsíců. Zvládli to. A důvod? „Můj kontrakt, který jsem podepsala přesně na čtyři roky, a víra v budoucnost, tedy že je to jen přechodný stav se stanoveným datem konce,“ myslí si. Když nevíte, na jak dlouho on nebo vy odjíždíte, je asi jednodušší vašemu vztahu moc velké naděje nedávat. Na vztazích na dálku je totiž nejhorší právě tohle: nejistota.
