Pravidla by se však měla dodržovat ještě (možná především) z jiného důvodu. Aby těm podváděným naše nevěra ublížila co nejméně. Když už je podvádíme, ať to tolik nebolí.
Pravidlo 1: Obezřetnost
Každý, kdo byl někdy nevěrný, si kladl zásadní otázku: Jak to udělat, aby se na nevěru nepřišlo? Obezřetnost je pravidlem, které by mělo být zcela zásadní. Kdo nechce být odhalen, musí si dávat velmi dobrý pozor. Problém je v tom, že každý člověk dělá chyby. Nevšimne si jednoho nebo dvou detailů, hloupě se podřekne, na něco zapomene a neštěstí je na světě. A někdy napáchá tím větší škody, čím více se snaží něco utajit, protože začne být příliš křečovitý, a tím se stává nápadným.
Nevěrní kromě toho často na obezřetnost zapomínají. Hlavně ti zamilovaní mívají pocit, že je nikdo nemůže načapat, a tak se na veřejných místech nezřídka berou za ruce nebo líbají. Pamatujte si, že žádné veřejné místo není bezpečné a že nějaký známý se vynoří přesně ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. To znamená žádné milostné projevy na veřejných místech – ani na ulicích, ani v zastrčených koutech zapadlých kaváren. Obezřetnost by se měla týkat i chování doma. Vkrádají se vám hezké chvíle s milencem stále na mysl? Přistihnete se někdy, jak stojíte a zasněně se usmíváte? Zakažte si to, pokud si nejste jistí, že vás nikdo nevidí. Zasněný úsměv na rtech vždycky vyvolává otázky. Pro všechny případy mějte připravenou pohotovou odpověď. Ovšem zase ne příliš pohotovou, protože horlivost, s jakou vysvětlujeme nějaké své nečekané chování, podezření toho, kdo se ptá, jenom víc prohlubuje. Když se vám něco takového stane například u vaření, můžete říct: „Ale, jenom jsem si vzpomněla, jak nám tohle dělávala babička.“ A pak už jen lehce a nenápadně převedete téma třeba zrovna na nějakou příhodu z dětství, která může začínat „Když jsem byla malá…“ A dál už je to jenom na vás. Důležitá je přirozenost.
