4. dubna 2012
Vnímání vlastního těla a vlastní nahoty neovlivňuje ani zdaleka jenom sexuální život. Ovlivňuje i to, jak se cítíme, když jsme oblečení.
1 / 4

Ta a ta se nechala vyfotografovat pro ten a ten časopis nahá. Té a té vypadlo na módní přehlídce ňadro. Šok! Na večírku po udílení cen došlo i na striptýz a pánové co do odvážnosti skoro zahanbili dámy. Ten a ten se odhaluje v choulostivých scénách ve filmu. Prodala své tělo za půl milionu… Nahota je všude. Bulvár sice stále láká svým obligátním (a poměrně dost otřepaným) „šok!“, ale odhalené, natož poloodhalené divy na titulcích časopisů ve skutečnosti šokují jen málokoho. Zvědaví pubescenti už nemusí fotografie nahých těl složitě hledat v tajných archivech svých otců zahrabaných do nejčernějších koutů jejich skříní, aby je pak spiklenecky ukázali kamarádům během školní přestávky. Vidí je v časopisech, na reklamních plakátech, ve filmech (i v těch pro děti), v knihách a samozřejmě na internetu. Vztah k nahotě však přesto mají mnozí z nás ambivalentní. Nahotu mediální vnímají mnohem lépe než nahotu vlastní.

V jiné době, na jiném místě
Psychologové upozorňují, že s vlastní nahotou si mnozí z nás neumějí poradit a nevědí, jak se k ní mají postavit. Nikdo nepochybuje, že nahota jako taková je přirozená. Nazí jsme se narodili, a kdybychom žili v jiné době nebo na jiném místě, zahalovali bychom se jenom v chladných obdobích a jinak bychom vůbec neřešili, že se mezi ostatními pohybujeme nazí. Avšak my žijeme v této době a na tomto místě, a tudíž nahotu zákonitě posuzujeme jinak, než jak ji vnímá kupříkladu přírodním způsobem žijící kmen okolo rovníku. Po staletí nás společnost učí, že ukazovat se nahý je nemorální, neslušné a dokonce sprosté. Ve viktoriánské Anglii bylo nemyslitelné, aby žena ukázala na veřejnosti kotníky, a v pruderním devatenáctém století se vyrábělo dokonce dámské prádlo s otvorem v rozkroku, aby se žena nemusela během intimního styku s manželem svlékat. Takové ponížení, aby ji viděl nahou, by slušná žena z dobré rodiny nesnesla.

1 / 4