„6 minut mě dělilo od smrti“
„Jednou v pátek večer mi bylo příšerně zle. Rodiče bohužel opět zaujali pozici mrtvého brouka a tvářili se, že to přejde. Věřili totiž, že jedině drsná výchova mě promění v odolnou ženu. Když jsem ale pět hodin zvracela a teploměr odmítal klesnout pod 39 stupňů, došlo i jim, že asi nepůjde o hysterický záchvat, a zavolali záchranku. Sanitka k nám na vesnici dorazila po slabých dvou hodinách a cestou jsme naložili ještě ženu spějící k porodu. Na příjmu na pohotovosti měl porod samozřejmě přednost, takže službu konající lékař odešel rodit. Po nekonečných třech hodinách jsem konečně přišla na řadu já. Doktor mě vyšetřil a usoudil, že mám akutní zánět slepého střeva a musím okamžitě na sál. Jenže v tom jejich právě hubili šváby! Posadili mě proto znovu do sanitky a vydali se se mnou k sousednímu okresnímu městu. Z příjezdu do nemocnice si pamatuju jen to, že už svítalo a na dvoře stálo asi pět lidí v bílých pláštích, kteří se ke mně okamžitě vrhli. Když jsem se po operaci probrala, lékař mi prozradil, že stačilo přijet o pár minut později a mohlo být už pozdě. Co se týče rodičů, po třech dnech začali zjišťovat, kde vlastně jsem a co mi je. Za dalších pět dní si mě přijeli vyzvednout. Dřív nemohli – zrovna malovali byt!“
Martina, 24 let, účetní
„6 doteků mě dělilo od orgasmu“
„Byla jsem šíleně zamilovaná do kluka, který měl jen jedinou slabinu – nedokázal mě uspokojit v posteli. Dlouho jsem to nemohla pochopit, protože s rozpálením doruda neměl nejmenší problém. Jenom byl vždycky dřív než já a těsně před mým vyvrcholením obvykle přestal. Chybělo přitom tak strašně málo! Ne víc než pár doteků. Snažila jsem se s ním o tom mluvit, ale vždycky zavedl řeč jinam. A když jsem se rozhodla zařídit si orgasmus sama, nadával mi, že nejsem normální. Museli jsme se rozejít. Teď mám naštěstí chápavějšího partnera.“
Eva, 26 let, učitelka
