18. března 2012
Stará láska prý nerezaví. A rovněž se říká, že jenom jedna láska může být první a jenom jedna může být ta pravá...
1 / 2

Pravé lásky. Nebo také lásky životní. Čteme o nich v příbězích skutečných historických osobností, slavných literárních dílech i v článcích o současných mediálně známých postavách. Píší se o nich romány, skládají se o nich básně a zpívají se o nich písně. Vypadají tak romanticky! Všichni touží životní lásku najít, a když mají pocit, že ji našli, strachují se, že by o ni mohli přijít. Pokud se tak skutečně stane, vzpomínají na ni po celý život, porovnávají s ní každého partnera, který přijde po ní, a vyčítají si, že se jim nepodařilo vztah s životní láskou zachránit. A pak ji potkají znovu. Jaká je šance, že se se starou novou láskou podaří navázat druhý vztah, když ten první nevyšel?

Lásky slavných

Evžen Oněgin miloval Taťánu, španělský malíř Salvator Dalí považoval za životní lásku svoji múzu a manželku Galu, která však předtím byla životní láskou francouzského básníka a literáta Paula Eluarda, císař Napoleon se vracel ke své milované Josefíně, básník Paul Verlaine k Arthuru Rimbaudovi a herečka Melanie Griffith ke svému bývalému manželovi Donu Johnsonovi, dokud se nerozhodla pro jinou životní lásku, Antonia Banderase. Životní láskou Julie byl Romeo a Kateřiny z Větrné hůrky nalezenec Heathcliff. Poté, co malíř Modigliani zemřel krátce před svatbou se svou láskou a matkou svého dítěte Jeanne Hebutern, nepřenesla Jeanne přes srdce bolest z jeho ztráty a spáchala sebevraždu. Zpěvák skupiny The Doors Jim Morrison prožil vášnivý a bouřlivý vztah s Pamelou Courson a herečka Ingrid Bergman se zase byla ochotná vzdát i své dobré pověsti kvůli italskému režisérovi Robertu Rossellinimu, s nímž má dceru Isabellu. Ta zase svého času mluvila jako o své životní lásce o režiséru Davidu Lynchovi, ovšem vztah jim nevydržel.

Životní láskou Liv Ulmann byl o mnoho let starší režisér Ingmar Bergman. „Nemohli jsme být spolu ani bez sebe," vyprávěla o Bergmanovi Liv. „Nakonec to, co nás oddělovalo, převážilo, ale musím říct, že druhého Ingmara jsem nikdy nepotkala. Zamilovaní lidé rádi vidí své momentální partnerství jako osudové a po letech si na něj ani nevzpomenou. Já ale po těch čtyřiceti letech, co znám Ingmara, mohu s jistotou prohlásit, že náš vztah byl osudový se vším všudy. Bez něj bych nikdy nebyla tím, čím jsem. Svým způsobem jsme jeden pro druhého znamenali revoluci. Vycházeli jsme si bezvýhradně vstříc. Nejen fyzicky, nejen sexuálně, ale jako lidé, které spojovalo jakési mystické spříznění."

1 / 2