17. března 2012
Měli byste se znát důvěrně. Dokonale. Tak proč máte pocit, že v posteli vedle vás leží cizinec?
1 / 2

Kdysi jste se dokonale znali. V některých chvílích dokonce jako kdybyste si četli myšlenky. Vám stačila změna tónu a všimla jste si, že se s ním něco děje. On býval pozornější a citlivější k vašim náladám. Vlastně to není tak dávno, co jste kamarádkám vykládala, jak je báječný a jak jste šťastná. Najednou je všechno jinak. Blízkost je pryč a do vztahu se vkradla nuda a pocit odcizení. Závidíte všem zamilovaným, kteří se chichotají hloupostem, a kladete si zásadní otázku. Co se to s vaším vztahem stalo?

Konec plánů a nadšení

„Neměli jsme si co říct." „Už nás to spolu nebavilo." „Přestali jsme se na sebe těšit." „Odcizili jsme se…" Těmito větami nejčastěji vysvětlujeme, proč se s partnerem rozcházíme (nebo proč se on rozchází s námi). Pocit odcizení a nudy je spolu s nevěrou nejčastější příčinou partnerských rozchodů.

Vztah se změnil, my jsme si s tím nedokázali poradit, a tak jsme se vydali hledat něco, co nám přinese vytoužené vzrušení a ve všech směrech nás uspokojí. Otázka je, jak dlouho nám vzrušení vydrží, než přijde zase ochlazení. Ochlazení je totiž zákonité a postihuje dokonce i ty páry, které tvrdí, že se u nich ani po deseti nebo patnácti letech nic nezměnilo. Ale změnilo. Avšak na rozdíl od jiných si s tím uměli poradit. Velmi často jde totiž skutečně jenom o náš subjektivní pocit vyplývající z toho, že skončila fáze, kdy jsme byli zamilovaní a plní plánů, nadšení a nadějí, a nikoli o skutečné odcizení.

Pozdní lítost

Třiatřicetiletá Vanda se kvůli nudě a odcizení rozešla hned s několika muži. Jednoho rozchodu obzvlášť lituje – lepšího partnera pro sebe prý už nenajde. Smůla je, že než na to přišla, on se stačil oženit a narodilo se mu dítě. „Jsem poznamenaná vztahem svých rodičů," říká.

„Co si vzpomínám, žili vedle sebe jako dva cizí lidé, a já jsem si už jako malá slibovala, že tohle se mně nikdy nestane. Než žít s někým, s kým se nudím a s kým si nemám o čem povídat, to budu raději sama. Momentálně sama jsem. Když jsem nedávno potkala asi po třech letech od rozchodu svého bývalého partnera, přehodnotila jsem názor. Vůbec jsem nechápala, jak jsem se s ním mohla rozejít a jak jsem si mohla byť jenom na chvíli myslet, že jsme si přestali rozumět. Už jsme se na sebe vášnivě nesápali při každé vhodné příležitosti a náš vztah se po několika měsících zklidnil. Než jsem stačila pochopit, že to automaticky neznamená nic špatného, skončila jsem to. Bohužel. Na lítost je ale trochu pozdě. Dřív jsem byla přesvědčená, že je umění odejít ze vztahu, ze kterého se vytratila vášeň. Teď si myslím, že je umění v takovém vztahu zůstat a posunout ho dál."

1 / 2