16. března 2012
Jsou to naši nejbližší. Máme je nejraději. Přesto pro tvrdší slovo nejdeme daleko. Nebo právě proto?
1 / 2

Neděje se to denně, ale dovolíme si k nim věci, které bychom si k cizímu nebo ne tak blízkému člověku dovolili pouze výjimečně – v případě velkého vzteku, když nám vlivem nahromaděného stresu povolí nervy. Občas křičíme, vylíváme si na nich špatné nálady, v obzvlášť vypjatých chvílích práskáme dveřmi nebo je posíláme „někam". Říkáme jim slova, o nichž víme, že nás budou za chvíli hodně mrzet. Protože jsou to naši nejbližší, jejich citlivá místa známe moc dobře. A oni znají ty naše…

Hluboké emoce

„Někdy mi v hádce ujedou nervy a vypadne ze mě něco, čemu sama posléze nemůžu uvěřit," říká devětadvacetiletá Markéta. „Přitom nejsem agresivní, nemám potřebu mít nad lidmi navrch, ani si nikterak nelibuju v posledním slově. Partnerovi jsem jednou vmetla do tváře, že den, kdy jsem ho potkala, byl ten nejhorší v mém životě, ačkoli si to ani trochu nemyslím. Pravdou je, že mi zrovna ublížil, protože mě během večeře s přáteli trochu shazoval. Myslel si, že je to vtipné… Ten den jsem vůbec měla špatný. Chytla jsem se i s matkou a kamarádka mi vyčetla, že si na ni nikdy neudělám čas, načež mi práskla telefonem dřív, než jsem jí stačila vysvětlit, že nevím, kde mi hlava stojí."

Neubližujeme jenom v hádkách a nadávkami, ale i tím, že něco slíbíme a nedodržíme, že používáme zlomyslnosti, jízlivost a příliš ironie, když nám něco není vhod, vyčítáme více a častěji, než je pro vztah s blízkými dobré. Psycholožka Isabelle Nazare-Aga, autorka knihy Láska a manipulace, vysvětluje, proč ubližujeme nejvíce právě lidem, které máme nejraději: „Pouze ti, ke kterým skutečně něco cítíme, v nás dokážou vyvolávat hlubší emoce, které se pohybují na škále od kladných až po velmi záporné."

Neochotná a nepříjemná prodavačka v obchodě má sice také schopnost nás rozzlobit, ale zloba na cizí nejde do hloubky, obvykle moc dlouho nevydrží a nezraňuje nás ani na citlivých místech. Za pár hodin je pryč. Neneseme si ji v sobě, takže nemá tu moc ovlivnit naše psychické rozpoložení, nálady, náš život. Na blízkých lidech nám záleží, což emoce nutně vyvolává. Aby vztah mohl fungovat, musí převažovat emoce pozitivní. Minimálně musí být pozitivní a negativní emoce v rovnováze, ale tam už je to na hranici. Hádek přibývá, ošklivých či tvrdých slov také, a čím více jich je, tím hůře se berou zpátky. To vzbuzuje další hádky, rozčarování, přichází zklamání z toho druhého a negativní emoce začínají převažovat. Ještě pořád se máme rádi, ale už cítíme, že to není ono, že nám vztah přináší víc stresu než radosti a že jsme se dostali do bodu, ze kterého se budeme vracet jenom těžko. Pokud vůbec.

1 / 2