14. března 2012
Tomu, jaká by podle mužských představ měla být dokonalá žena, už se dokonce věnuje i řada ‚odborných’ studií. Potřebujeme je vůbec? Zamysleli se jejich autoři někdy nad tím, co na to říkají ženy a kam až je to může dostat?
1 / 3

­­­­Pochopitelně pominu úsměvné statě typu, že ideální žena má v sobě zabudovaný knoflík s nápisem STOP, příp. RESET, jednou rukou vaří, druhou servíruje, třetí čepuje pivo, sama si pak zkrátí řetěz v kuchyni, když jde v telce fotbal, a při tom všem má na sobě dráždivé prádélko. Toto opravdu těžko některou z nás dožene k tomu, aby se chtěla takovému modelu podobat. Ale já mám na mysli takové články, které nám ženám nenápadně, přesto velmi zákeřně podsouvají ony mužské představy o ideální partnerce, které v myslích mnohých z nás zanechají nesmazatelnou stopu.

Takové ženy pak propadnou touze stát se tou ‚dokonalou‘ a při honbě za tímto titulem často sklouznou k sebedestruktivnímu pojetí života a uchopení partnerského vztahu. A nekončí příliš šťastně. Vybičují se k maximálnímu výkonu, kdy se snaží být zároveň skvělými manželkami, milenkami, matkami, uklízečkami, já nevím čím vším ještě, každopádně pak dojdou zákonitě k nezdaru a následné frustraci. Protože pokud se snažím současně se líčit, žehlit, hrát si s dětmi a vařit, tak minimálně to jídlo připálím. Takže zjistím, že dosáhnout cíle je nemožné, a podle psychologů pak nutně přichází flagelantská fáze se sebetrestajícími postupy. Jenomže, milé dámy, z vlastní zkušenosti dobře vím, že je toto úporné snažení, hraničící někdy až s posedlostí, vlastně úplně zbytečné. Když to včas pochopíte, spasíte svou duši a ještě se u toho nasmějete. Tady je příklad:

1 / 3