13. března 2012
Pro většinu žen je případná partnerova nevěra tou největší noční můrou. Některé boj s jeho „úlety“ vzdaly. A tvrdí, že mají klid.
1 / 3

Ano, bylo by lepší, kdyby jim partneři byli věrní, jenomže, jak říká liška v Malém princi, nic není dokonalé. Když si daly na pomyslnou misku vah nevěru a na druhou starosti a problémy, které partnerské soužití přináší, nevěra jim nakonec začala připadat jako menší zlo.

Ženy, které se rozhodly mhouřit oči nad aktuálními nebo pouze případnými partnerovými nevěrami, stálo jejich rozhodnutí mnoho sil. Některé přiznávají, že vztah zachraňovaly za pět minut dvanáct. Některé už nad ním zlomily hůl, pokusily se o nový vztah, ale nakonec zjistily, že s bývalým partnerem jim bylo lépe. A lehké to nemají ostatně ani poté, co přestaly nevěry řešit, dělat kvůli nim scény a především se kvůli nim trápit.

Pořád je tady okolí, které nemá vždycky pochopení pro svazky, jež si v oblasti milostného života zavedly trochu volnější režim, než jak to bývá obvyklé nebo jak se to od partnerství očekává. Nezřídka se lze setkat s reakcemi, které takovéto soužití odsuzují. Připadá jim nemorální a někdy až ponižující. Pak jsou tu jedinci, kteří ženy, jejichž partneři nejsou absolutně věrní, litují a považují je za chudinky. Další si o nich myslí, že nemají žádnou sebeúctu a důstojnost, když dovolí, aby je partneři podváděli.

„V takovém vztahu bych nedokázala žít," říká kupříkladu radikálně třicetiletá Johana, která je rozvedená, přičemž příčinou rozvodu byla právě nevěra. „Neodpustím ani jeden úlet. Moji partneři to dopředu vědí. Hned na začátku jim řeknu, že jestli mě podvedou, okamžitě si sbalí kufry a půjdou z domu. Nechápu ženy, které nevěry odpouštějí. To si sebe vůbec neváží?"

1 / 3