11. března 2012
Jsou dlouhodobé vztahy nesmysl, protože nás ochuzují o krásu stavu zamilovanosti, či jsou vrcholem vyspělosti jedince žijícího v páru?

Prý je láska stav, který lze pěstovat celý život, a vášeň dar, který dostaneme několikrát za život. Pokud se na to podíváme očima člověka spokojeného s „pouhou" láskou, pravděpodobně ucítíme vděčnost. Vděčnost za to, že bylo možné tak silnou emoci, jakou je vášeň, prožít.

Vzpomínáte, jaké chvění jste cítila, když jste si vzpomněla na poslední promilovanou noc, jak jste toužila po tom, aby ta chvíle nikdy neskončila nebo aby bylo možné ji opakovat pořád a pořád. Celá jste zářila, protože sex byl úžasný, usínala jste tak krásně vyčerpaná a omámená jeho vůní… Slovo „omámená" je vlastně na místě. Vášeň může fungovat jako droga. Buď odoláte a tedy přijmete, že s ní nemůžete prožít celý život, nebo podlehnete a budete ji shánět znova a znova…

Jen slabost?

Překupníka, dealera s vášní na ulici nepotkáte. Tahle droga není na prodej. Můžete ji dostat skrze nové milence. Co to znamená pro ženu, která je na prožitku závislá? Existují pouze tři možné cesty. První je – v lepším případě – spokojený život bez dlouhodobého vztahu, časté střídání partnerů zrovna ve chvíli, kdy se mezi ně začne vkrádat každoden se všemi těmi rutinami a starostmi, které přináší. Radost z dokola opakujícího se zamilovávání se, euforie z poznávání nových těl, sex kdykoli a kdekoli.

Druhý je model, kdy žena po vášni touží, jenže žije v manželství nebo už v několik let trvajícím vztahu, svého partnera má ráda, možná ho i stále miluje, ale pokud by nějaký režisér natočil film z jejich ložnice, byla by to ta největší nuda, kterou si dovedete představit. Stereotyp. Popisnost. Pohyby jen pro pohyby ne pro slast, kterou přinášejí. Ona je z toho nešťastná, ale nedokáže odejít, a tak sní. Jenže čím déle je nespokojená a ve vzpomínkách se vrací, jaký uragán se postelí proháněl kdysi, tím méně je její tělo ochotné reagovat na partnerovy dotyky a celý vztah posléze prochází krizí. A co následuje? Rozvod, rozchod, nenávist, citové vydírání…

Třetí cesta by se dala nazvat cestou sofistikovanou. Vyspělou. Dospělou. Vydají se po ní ti, kteří přijmou fakt, že celoživotní vášeň s jedním mužem neexistuje. Existovat nemůže. Je to jen bláhový sen, který když odeženete, naservíruje vám vztah plný lásky, úcty k sobě samé i k druhému, pokory, štěstí. Takoví lidé vědí, že prožít vášeň bylo nádherné, ale nedá se jen na ní postavit vztah. Postupně mezi sebou vybudují jistou hierarchii, pozornost věnují jiným společným cílům, ať už je to výchova dětí, stavba domu či společné podnikání. A možná právě tohle jsou ti, kteří se i po čtyřiceti společných letech vodí na ulici za ruku a které tolik obdivujeme.